Při této votivní mši sv. si připomínáme nejenom 800 let od založení našeho Řádu, ale také i postavu zakladatele, našeho svatého Otce Dominika. Prorok Izajáš nás oslovil: „Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu.“ V dnešní řeči bychom řekli osvobození. Myslím, že těmto slovům neporozumí nikdo, kdo neprožil radostnou zprávu o svobodě. V roce 60. výročí vašeho povstání, generace těch, kteří nepamatují tyto události až po slavnostní návrat ostatků kardinála Mindszentyho, neprožije dostatečně úvodní verše perikopy.
Slavíme 800 let založení Řádu bratří kazatelů. Sv. Dominik je ten, který založil tak zvané „Svaté kázání“. V dnešní době se domníváme, že nejdůležitější je naše přítomnost na internetu, píšeme blogy, nebo tzv. tweety v domnění, že tak je možné hlásat Boží království. Neuvědomujeme si však, že za hlásáním Božího království stojí celou vahou svého zasvěcení Ježíš Kristus. Tak tomu bylo i v případě svatého Dominika. Kladu si otázku, jestli právě anonymita, kterou nabízejí moderní sdělovací prostředky, není spíše ke škodě, než k užitku? Neodmítám tento způsob, ale pokud ten, kdo používá tohoto nástroje, není skutečnou osobností, opravdovým poslem, řekl bych mu s Koheletem: „Marnost nad marnost.“
Izajášův posel praví Siónu „Bůh tvůj kraluje.“ Dílo, činnost hlásání sv. Dominika je shrnuta do výroku: „Mluvil s Bohem, nebo s lidmi o Bohu.“ Zaposloucháme-li se do našich homilií, otevřeme-li naše katolická periodika, či nasloucháme církevnímu rozhlasu a televizním stanicím, myslím, že příliš o Bohu nehovoříme. To nelze vyjadřovat v procentech programů, ale v pregnantnosti Božího slova. Spoléháme spíše na konference, kapituly, reorganizace, restrukturalizace, které mají spasit svět v nekonečných diskusích bez reálného závěru. Ale přece Bůh kraluje, Bůh nás spasil v Ježíši Kristu.
Naše hlásání ztrácí sílu, protože se schováváme za citace nebo opisujeme, či parafrázujeme jiné, ale nejsme posly. Sv. Dominik vyžadoval od svých bratří odvahu ke kázání. Připomeňme si tedy například sv. Petra Veronského, jednoho z prvních učedníku nebo žáků sv. Dominika. Posel je vždy vystaven nebezpečí, a to jak při doručování zprávy, tak při jejím doručení. V historických dobách každý posel, a koneckonců je to tak i dnes u válečných poslů, musí se naučit zprávu nazpaměť, musí ji porozumět, aby ji dokázal vysvětlit a interpretovat příjemci. To je důvod, proč sv. Dominik posílá své bratry, aby studovali na univerzitě. To je také nejen požadavek, ale i příklad potřebné znalosti, ale i výkladu Písma.
Jeden z hlavních prvků pravého kázání je pokora, neboť posel mluví vždy ve jménu toho, který ho posílá. Celý proces poselství, tedy i hlásání, vyžaduje spolupráci. Ta není možná bez společenství. A tak nám vlastně může stačit zamyšlení nad perikopou z proroka Izajáše, abychom pochopili podstatu díla, jehož založení na rozhraní mezi Španělskem a Francií si slavnostně připomínáme. Je to hlásání Krista Vzkříšeného, jak ho v Provenci hlásali sv. Lazar, Maří Magdalena či Marta. Kristus ukřižovaný a vzkříšený je naší spásou. To On nám přinesl svobodu!
Nestačí však jenom slavit, ale přijmout s odvahou výzvu k opravdovosti, s kterou se sv. Dominik obrací na své syny. Hlásat Boží království, či výrok Bůh kraluje, znamená hlásat Boha, který Je, a který je Láska. Proto také poslední odkaz adresovaný sv. Dominikem bratřím zní: Caritatem habete, tzn., mějte nezištnou lásku, která neočekává, ale dává. Bez této lásky není možné vybudovat žádné společenství; nejenom dominikánský klášter, ale ani farnost, ani diecézi, ani Církev.
Caritatem habete!
