Promluva na Mene Tekel 2017

Promluva na Mene Tekel 2017

Na pravidelném festivalu proti totalitě Méně Tekel 5. března 2013 připomenul kardinála Duka odkaz Václava Havla.
07. 03. 2017  15:36

Drazí přátelé, sestry a bratři a milí muklové zde, v katedrále svatého Víta, ale také vy, diváci, u televizních obrazovek.

Úvodní modlitba, jejímž autorem je Karel Čapek, možná i ve vás vyvolala dojem, že ji psal někdo, kdo je naším současníkem a prožívá s námi právě tyto dny. Lež se stala nástrojem. Nejenom v politickém životě, ale je téměř každodenním projevem, který nepohoršuje, je brán jako samozřejmost, či dokonce jako projev inteligence a chytráctví.

 

Text této modlitby byl napsán v roce 1938. Situaci, kterou popisuje, můžeme však analogicky převést na dobu o deset let pozdější. To je rok 1948. Ale mohli bychom také dosadit i rok 1968. Myslím, že oba letopočty 1948 a 1968 se hluboce zapsaly do života i do paměti. Rok 1938 prožili jen nejstarší pamětníci. Mám však pocit, že tento text můžeme s jistým omezením aplikovat i na naši současnost.

 

Rok 1948 připomíná festival Mene Tekel. Po celý festival nás doprovázely události únorových dnů, které byly příčinou utrpení, ztrátou svobody pro statisíce občanů bývalého Československa a v důsledcích také i ztrátou majetku. Řečeno lapidárně: ztrátou střechy nad hlavou, vlastního bytu, rodného domu, gruntu, pole či zahrady, dílny či živnosti, nebo i továrny. Ovšem tyto události, jak víme, vyžádaly si také i životy můžu a žen, kteří nebyli ochotni lhát a hrát lživou komedii. Jestliže rok 1938 byl rokem zrady, pak totéž platilo i o roce 1948. Rád bych připomněl rozmluvu prezidenta Eduarda Beneše v Sezimově Ústí při návštěvě profesora Václava Černého, spoluzakladatele Charty 77. Vzpomíná, že to bylo prvně, kdy Eduard Beneš neváhal použít nejsilnějších výrazů, když hovořil o Zdeňku Fierlingerovi. V posledním listě, který můžeme chápat jako dopis na rozloučenou a předal ho pro emigraci novinářce paní Posse-Brázdové, prezident Beneš napsal: „Byl jsem podveden, komunisté lhali, lžou a budou lhát.“

 

Proč připomínám tato data a události? Protože nám připomínají jak krátká je lidská paměť. Jak v krátkých obdobích znovu se utíkáme ke zradě, lži a podvodům. V domnění, že vše je dovoleno, protože záleží přece jen na jednom: na mém prospěchu, na mé kariéře, na mém blahobytu. Nevidíme a nechceme vidět co se děje okolo nás. Naplní se však slova proroka Daniela: „Mene tekel ú-parsín“? To již není vzdálenost několika desetiletí, kdy tato slova byla napsána na stěnu královského paláce. Ale jsou věčnou hrozbou těm, kteří chtějí jít cestou úskoků, lží a podvodů, kteří pohrdají lidskou důstojností, svobodou a přátelstvím. V domnění, že platí ona známá slova: „Není-li Bůh, vše je dovoleno.“

 

Člověk není pouhou zážitkovou bytostí. Člověk nežije jen proto, aby pěstoval zábavu a měl se dobře. Jako rozumný tvor ve svobodě a lásce má reflektovat vše, co se děje kolem něj, a to je výzva i pro nás. Zde v prostoru katedrály, který symbolizuje naši víru i naši státní identitu jsou ti, kteří celým svým životem, svou odvahou a opravdovostí nás nejenom varují, ale jsou také výzvou. Možná, že vás napadá, co tento zbytek již zestárlých žen a mužů může dokázat? Říkají nám všem, je možné být jiný! Potvrzují slova prezidenta Václava Havla: „Nejsme jako oni.“ Jejich osud, věznění a pronásledování na panoramatu interiéru naší katedrály demonstruje moc bezmocných.

 

Zadívejte se na vitraj Maxe Švabinského. To Bůh Otec drží v náručí bezmocné tělo svého Syna Ježíše Krista a holubice Ducha Svatého říká, že lásku neuhasí ani pekelný oheň a ani zátopy vod. Tuto pravdu stvrzují ti, kteří tvoří i naše dějiny. Svatý Václav, svatá Ludmila, svatý Vojtěch, svatý Zikmund, jako i chlapec svatý Vít. Tuto pravdu stvrzují i naše knížata, králové a císařové, kteří zde odpočívají. Tuto pravdu potvrzuje i kardinál Tomášek pohřbený v arcibiskupské hrobce, jako i odkaz kardinála Josefa Berana, kterému nebylo dopřáno vrátit se domů a nalézt místo posledního odpočinku ve své milované katedrále. Festival Mene Tekel je také poděkováním těm, kteří svým životem, prací a odvahou se zasloužili za návrat svobody a možnost života v lidské důstojnosti. Mene Tekel je také i poděkováním vám, kteří svou opravdovostí, láskou k bližnímu a k této zemi, spolu s odmítáním lží jste nadějí do budoucna v čase, který nám připomíná zmíněné osmičkové roky. Amen

 

Promluva J. Em. Dominika kardinála Duky OP, k ekumenické bohoslužbě Mene Tekel,

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha 5. 3. 2017

ARCIBISKUP DOPORUČUJE
 
 
 

 
box dole
 

 
 

 
boxík dole - facebook