Blíží se pětadvacáté výročí od sametové revoluce v devětaosmdesátém roce. Pamatujete si, co jste dělal sedmnáctého listopadu?

To si pamatuji stoprocentně. Byl jsem v Praze na Národní třídě.

Doopravdy? Šel jste s demonstranty?

Nebyl jsem mezi lidmi na ulici. Zrovna jsme tam ale měli tajné zasedání zvolených představených řádů, takže jsme pak z oken křičeli. Na ulici jsem viděl Ivana Havla s jeho paní a další známé tváře. Nakonec jsme otevřeli kostel svaté Voršily, do kterého se mohli studenti schovat, protože některé začali nakládat do antonů.

Nebál jste se? Jaké jste měl v tom okamžiku pocity?

Tam bylo všechno možné. Prožívali jsme radost, vztek i obavy, co bude. Věděli jsme ale jedno, že toto je rozhodující krok.

Konec roku 1989 byla hektická doba, jak jste prožil tyto dny a měsíce?

Následující dny jsem pravidelně usedal do vlaků a autobusů a cestoval jako provinciál dominikánů po celém Československu, kde jsem rozebíral celou situaci. Také jsem psal dopis některým pánům biskupům, nebudu jmenovat, kteří byli v úřadě, aby se nenechali zlákat a neodsoudili tyto manifestace. Koncem listopadu jsme potom měli setkání na olomouckém arcibiskupství, kam nás jako ještě nedovolené a tajné řeholní představené pozval tehdejší arcibiskup Vaňák. Jednali jsme o těchto událostech a od šestnáctého prosince 1989 jsem usedl na vyjednávací židli, a doufám, že už z ní budu moct na konci tohoto roku vstát.

Co byste řekl lidem, kteří tvrdí, že celou revoluci měli naplánovanou komunisté a byli na ni připravení?

Tady jsou různé teorie. Dalo by se říct tak trošku bajky. Skutečnost je jedna věc. V Ženevě došlo k setkání prezidenta Ronalda Reagana s Michailem Gorbačovem, kde sami dva odešli do lesa. Mluvili spolu anglicky bez tlumočníků a na závěr oba oznámili, že toto setkání je velmi důležité a že všichni v budoucnosti pochopí a bude pro ně dobrou zprávou. Myslím, že musíme říct, že to byla dohoda těchto dvou politiků. Musíme také říci, že i při návštěvě pana Gorbačova ještě před listopadem 1989 byl jasný signál, že Gorbačov chce, aby byly určité politické změny. Jeho vize, podle mého soudu, byla určitá demokratizace komunistického režimu. Zřejmě něco na způsob jugoslávského modelu. V samotném týdnu po sedmnáctém listopadu bylo jasné, že dohoda mezi velmocemi, to znamená mezi Reaganem a Gorbačovem, spočívala v tom, že tyto změny musí proběhnout bez krveprolití. Víte, dnes máme mnoho lidí, kteří mají různé názory, jak to mohlo být jinak, ale já patřím k těm, kteří jsme rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo. Ukázalo se také, že jsme byli trošku naivní.

Jste spokojený s porevolučním vývojem? Můžete uvést něco, co se dle vašeho mínění podařilo a naopak nepodařilo?

Myslím si, že se podařilo hodně. Vidíme obnovu měst, venkova, kulturních institucí a koneckonců i obnovu církví. Nepodařila se jedna věc. Měli jsme být uvážlivější, měli jsme si více vycházet vstříc a neměli jsme hned okamžitě zapomenout na to, že tak, jak jsme ty první měsíce dokázali milovat svou zemi a něco pro ni udělat, pak jsme se rozdělili každý do svého políčka a moc jsme pracovali jen pro sebe. To si myslím, že se moc nepovedlo.

Lidé si dnes ale stěžují, že je vysoká nezaměstnanost. Vy jste nemohl vykonávat své povolání kvůli politickým důvodům a mnozí dnešní vysokoškoláci nemohou dělat to, co vystudovali, protože pro ně není práce. Není proto žádnou výjimkou, že musí do fabriky k pásu nebo do různých sítí obchodních řetězců jako prodavači.

Nezaměstnanost není zase až tak velký problém. Musíme říct, že v rámci Evropy jsme na tom dobře. Určitě to chce pomoct některým oblastem, které musí pracovat na rekvalifikaci zaměstnanců. Také si musíme uvědomit, že problém nezaměstnanosti není politický problém, ale je to problém moderních technologií, automatizace, počítačů. I to se bude muset řešit, a myslím, že se asi budeme muset vracet k formě větší spolupráce.

Nedávno jste podepsal s generální ředitelkou Úřadu práce České republiky Marií Bílkovou Deklaraci o spolupráci, ve které se katolická církev zavazuje, že zaměstná až stovky obtížně umístitelných uchazečů, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Kde je zaměstnáte, a kdo je bude platit?

V současné době mohu říct, že se jen v rámci pražského arcibiskupství jedná o několik desítek nezaměstnaných, které jsme už zaměstnali. Z části je platí Úřad práce a z části církev. Pokud by navracení majetku probíhalo rychleji, tak už by dnes šlo řádově o mnohonásobně více lidí.

Pětadvacet let od převratných událostí prožívá Evropa velké napětí. Většina lidí s napětím sleduje vývoj událostí na Ukrajině. Souhlasíte se sankcemi proti Rusku? Myslíte, že mohou něco vyřešit?

Nejsem politik, ale to, co dělá v současné době ruská politika, je opravdu něco, co ohrožuje světový mír. Měli bychom si uvědomit, že nějakým způsobem musíme být solidární s těmi, kteří potřebují pomoc.

Myslíte si, že by měla na Ukrajině Evropská unie zasáhnout ještě nějak více?

Tady se trošku ukazuje slabost Evropské unie, ale také i slabost prezidenta největší velmoci.

Čím si vysvětlujete Putinův úspěch v Rusku, že je tam mnohými lidmi tak obdivovaný?

To by bylo na strašně dlouhé vyprávění. Jednou větou lze říct, že prostě udeřil na národnostní strunu.

autor: Filip Ferbie

Rozhovor vyšel na serveru Parlamentní listy dne 3. září 2014.