Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, musím se přiznat, že mívám problémy s používáním nových technologií, tak jako většina starších lidí. Jistě, že se člověk naučí ovládat automatickou pračku, dálkové ovládání televize nebo základní úkony s počítačem. Jenže vývoj jde kupředu tak rychle, že za dva roky už je třeba naučit se zase něco zbrusu nového, například ovládat takzvaný inteligentní telefon. 

Většina lidí to dříve nebo později zvládne a je to tak dobře. Ale nakonec taková zařízení využívá jen napůl a spousta možností zůstane nevyužitá. Z počítače se tak stane spíš lepší psací stroj. 

Mnozí mladší kněží jsou zapálení do užívání nových technologií s tím, že se lépe přiblíží běžným lidem, protože je dokáží oslovit jejich způsoby a prostředky. Nic proti tomu. Sám se modlím breviář z mobilu, když někam cestuji. 

Čtěte také: Dominik Duka: Církev není svázaná zvyklostmi, ale umožňuje volbu

Breviář je soubor modliteb, které se kněz několikrát denně modlí a kombinuje podle toho, jaké je liturgické období, svátek nebo slavnost. Dnes máme čtyři několikasetstránkové knihy breviáře. Dříve existovaly ilegální překlady a rozsah se dal počítat na metry. Breviář v mobilním telefonu je tedy bezpochyby velkou vymožeností a ulehčením. 

Je jen otázka, jestli je možné úplně všude ony moderní technologie naroubovat. Kdysi byla velkou a značně emotivně projednávanou otázkou, jestli se má a může mše svatá přenášet v televizi a jestli vůbec je při takovém přenosu platná. 

Nakonec se dospělo k rozumnému postoji: na mši se chodí do kostela, to je ideální setkání s Bohem a církví. Pokud je však někdo nemocný, starý a brání-li mu závažné překážky, má si mši poslechnout v rozhlase nebo se na ni podívat v televizi. Je to nouzové řešení, ale platné.

Autor:  Dominik Duka

Původní příspěvek pro pořad Českého rozhlasu Glosa Dominika Duky. Vysílá se každou sobotu v 9:15 na Radiožurnálu.