Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Velikonoční přání posluchačům Radia Proglas

Velikonoční přání posluchačům Radia Proglas

V pravidelném sobotním komentáři 19. března 2016 kardinál Dominik Duka připomíná smysl opravdových Velikonoc. Na závěr příspěvku pak posluchačům Radia Proglas popřál požehnané velikonoční svátky.

Video Audio
21. března 2016
Vyjádření / Dopisy

Milí posluchači Radia Proglas!

 

Stojíme na počátku Svatého týdne, který vyvrcholí třemi dny – Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou Zmrtvýchvstání.

 

Záznam pořadu:

 

Nevím jak Vy, ale já mám Velikonoce nesmírně rád. Kdybyste se mě ptali, zda v mém životě hrají větší roli Vánoce, či Velikonoce, nebyla by to snadná odpověď. Přiznejme si, že Vánoce to je naše  dětství. Nejen naše, je to také dětství Ježíše Krista, našeho Pána. To, že si někteří na Vánoce stěžují (dokonce jsem mohl číst, že by je nejraději zrušili), to je svědectví, že patrně neměli dětství. To není výtka, ani odsuzování, ale jen pravdivé poznání.

 

A co jsou Velikonoce? Kdyby v mém životě nebylo Velikonoc, asi bych nebyl knězem a ani bych k vám nehovořil z Radia Proglas. Velikonoce jsou jako tok řeky. Událost za událostí, slovo za slovem, jinotaj, symbol, alegorie, či podobenství, to je řeč Velikonoc. Velikonoce to je také velké drama v tom původním slova smyslu, kterému mnozí současníci nerozumí, protože to není ani detektivka ani thriller, ale je to život. Opravdovost, věrnost, zklamání, zrada, bolest a smrt, ale také přátelství, láska a Vzkříšení. Lépe řečeno Zmrtvýchvstání, ne oživení mrtvoly, ale nový život, oslavený, jásající, kdy probodené ruce a nohy, krvácející bok, jizvy a podlitiny po nelidském bičování jsou svědectvím. Tedy zcela jednoduše, pokud nechápeme život v jeho celém rozměru, jedinečném, krásném i bolestném, pokud nerozumíme slovu, které není pouze drmolením a žvaněním, ale sdílením, v kterém dávám své srdce druhému, v kterém se dělím s druhým, pokud nechápu symbol a nepřemýšlím, nemedituji nad jinotajem a alegorií, pak je mi o Velikonocích pouze zima, bohoslužba se mi zdá nekonečně dlouhá, vypínám pozornost a možná lelkuji. Padne-li můj zrak na kněze umývajícího nohy starcům, mohu přemýšlet nejenom nad Kristem, který umýval nohy apoštolům, ale také nad tím, co dlužím svým starým rodičům, přátelům, učitelům. Pokud můj zrak padne na odhalený kříž, na Ježíšovu rozpjatou náruč, mohu se zeptat: Kde je má věrnost? Jak já dokáži dodržet slovo? Protože Bůh, kterého Ježíš nazývá Otcem, nám právě v Něm a jeho rozevřené náruči na kříži, která je náručí Božího Syna, tedy Boží náručí, dává zahlédnout tajemství skutečné lásky. To je lásky, která dává život za druhé, za své přátele. A pokud kněz či jáhen je dobrý zpěvák, rozezní osvětlenou chrámovou prostoru zpěvem Exultet, zajásej, překonej strach, protože život, Boží dar, nebude přemožen smrtí, ale jsi pozván po Velkopátečním postu (i liturgickém postu, protože se neslouží Eucharistie), ke stolu, tak jako učedníci stolovali s Kristem při Poslední večeři. On je opravdu s tebou, protože slovo, to je On, Věčné Slovo není jen proceděný zvuk mezi zuby, ale je to Boží čin, skutečnost. A tak Velikonoce prožije ten, kdo dokáže dát odpověď. V té odpovědi musíš dát sám sebe se vším a pak pochopíš, co v životě znamená přátelství, láska, vzájemná solidarita, opravdovost, skutečná věrnost až za hrob. Proč je nám v tomto světě smutno, proč stále nadáváme, že to za nic nestojí, proč máme, jak řekla hlava státu blbou náladu? (V rozhlase to můžu říct takto, v kostele bych se ostýchal.)

 

Přeji ti drahý posluchači radostné a požehnané Velikonoce. Ony se nezopakují, ale my je prožíváme pokaždé, když slavíme Eucharistii.

Pro Radio Proglas Dominik Duka

 

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

 

Další odkazy:

 

Více o velikonocích v pražské diecézi se dozvíte na webu Arcibiskupství