Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, chtěl jsem psát o první světové válce, ale jaksi automaticky mi naskočil titulek „světová válka“. Jsme sice zvyklí hovořit o první a druhé světové válce, ale řada historiků má za to, že to byla jedna válka ve dvou etapách a že ta první je důležitější událostí. Od jejího počátku uplyne 100 let. 

V každé vsi máme pomník se jmény obětí, téměř každá rodina v ní někoho ztratila. Tak, jak byl přelom století ve znamení nových technologií, byla první válka ve znamení podcenění těchto technologií, které přinesly vojákům nepředstavitelné utrpení – letadla nebo bojové plyny. 

V první chvíli odmítl papež Pius X. rakouskému velvyslanci nejen požehnání pro císařskou a královskou armádu, ale i osobní požehnání pro císaře Františka Josefa. Naopak varoval před tím, že císařovo jméno bude proklínáno. 

Čtěte také: Dominik Duka: Ve svobodě musíme nést odpovědnost za své činy

Vatikánská diplomacie vyvinula obrovskou aktivitu, aby válce zabránila a teprve po vstupu Anglie do války jistým způsobem rezignovala. Díky moderním sdělovacím prostředkům a dopravě mohl být do této války povolán děsivý počet mužů ve zbrani. Bylo jich 60 miliónů! 

Hlavním znakem války byla naprostá neúcta k životu, vojáci se stávali jen figurkami na strategických mapách vojevůdců a byli vědomě posíláni na smrt jen proto, aby nepřítel měl ještě větší ztráty. Tato neúcta k životu zmrzačila lidi fyzicky i duševně. Po válce už svět nebyl takový, jako před ní, hodnoty se rozpadly. Válka neskončila vítězstvím, ale vyčerpáním. 

Za oběti války budu sloužit rekviem nejen já, ale i kněží v mnoha farnostech. Rád bych, aby i ti, kteří obvykle do kostela nenajdou cestu, pro jednou udělali výjimku a přišli se svými dětmi a vnoučaty a připomenuli jim jejich prapradědečka, který položil život v kruté válce, která se už nesmí opakovat.