Ve čtvrtek 19. dubna, ve stejný okamžik, kdy byly ve Vatikánu vyzdviženy ostatky kardinála Berana, byla v katedrále sv. Víta slavnostně odhaleno a požehnáno sousoší sv. Vojtěcha, Radly a sv. Radima.
Historie sochařského sousoší sv. Vojtěcha začala v roce 1937 vyhlášením veřejné soutěže na jeho realizaci. Vítězkou se stala sochařka Karla Vobišová Žáková, autorka četných sochařských portrétů známých osobností. V roce 1947 zhotovila sádrové sousoší, ale po převratu v roce 1948 hrozilo nebezpečí, že komunisté odlitek zničí, tudíž ho rodina sochařky ukrývala po dlouhých desetiletích doma. A teprve nyní po 71 letech díky snaze potomků Karly Vobišové Žákové a podpory kardinála Dominika Duky, který se tak snažil splnit poslední přání svého předchůdce Josefa Berana, jež o návrat sousoší za svého života také usiloval, bylo dílo v katedrále slavnostně odhaleno.
Sousoší sv. Vojtěcha váží 320 kg a je provedeno ve stříbře. Je umístěno hned při vchodu do katedrály v centrální lodi, aby navázalo na ideu stavitelů katedrály, kteří ji budovali v ose kříže, jež spojuje hroby patronů sv. Víta, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.
Kardinál Duka ve svém proslovu vysvětlil symboliku sousoší: „Sousoší tvoří dva trojúhelníky: jeden jde odshora dolů k nohám sv. Vojtěcha a symbolizuje Boží přítomnost, ale také i Boží lásku k nám; ten druhý jde přes hlavy k nohám sv. Vojtěcha a zde máme člověka, člověčí setkání. To je to tajemství Ježíše Krista, jehož služebník je sv. Vojtěch.“
Sv. Vojtěch je zobrazen v momentě vzkříšení, jakoby žehnal příchozím z věčného života. Svědky jeho vzkříšení jsou Radla, Vojtěchův rádce a učitel, a sv. Radim, Vojtěchův nevlastní bratr a budoucí první polský arcibiskup.
Při této historické události kardinál Duka udělil také Svatovojtěšské medaile Pražského arcibiskupství a mezi oceněnými byl i vnuk sochařky Karel Josef Žák, který převzal medaili za svoji babičku a svého otce se slovy: „Jsem velmi rád a hluboce dojat, že jsem svědkem této pro mě nepředstavitelné události, protože jsem o tomto náhrobku slyšel vyprávění svého otce… Narodil jsem se, a toto sousoší bylo součástí naší rodiny.“
Dále vyprávěl o historii sousoší, od vyhlášení soutěže pro jeho realizaci, vybrání návrhu jeho babičky k realizaci, druhou světovou válku, během níž babička na sousoší pracovala, a komunistický puč, který dílo na dlouho dobu umlčel. Přestože jeho rodiče se i v době komunismu snažili o umístění sousoší na jeho správné místo, pomoc jim nabídl až v roce 2010 kardinál Dominik Duka, kterému vyjádřil Žák své upřímné poděkování: „S láskou mu děkuji, že tatínkovi podal pomocnou ruku a že jsme účastni tohoto zázraku, protože to je 70 let, kdy dozrávalo toto dílo, které bylo dávno vytvořeno a připraveno pro tento prostor.“
Taktéž vyprávěl o své babičce, kterou osobně nepoznal, znal ji pouze z vyprávění tatínka, a jak sám řekl: „Stále znovu ji poznávám na oduševnělosti každého jejího díla, kterému vdechla život. Ona babička, když dodělávala sochu, tak ji vzala do ruk, políbila a řekla jí: ´Jdi!´. To byla taková poslední fáze. Ona celou tu dobu, kdy tvořila, ji vdechovala život…a vdechla život i tomuto náhrobku, kterému se dnes můžeme těšit,“ zakončil své vzpomínky při včerejší slavnosti Karel Josef Žák.
Sv. Vojtěch, stejně jako kardinál Beran, zemřel v zahraničí, konkrétně v Prusku při misijní činnosti mučednickou smrtí 23. dubna 997. Proto je tedy symbolické, že Beranovo úsilí o její umístění v katedrále je realizováno právě v momentě, kdy je plněna jeho poslední vůle, a jeho ostatky budou uloženy v katedrále, nedaleko sochy sv. Vojtěcha.
Převzat oz webu www.cirkev.cz