Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

K výročí Varšavského povstání

K výročí Varšavského povstání

Při příležitosti 76 let od krvavého potlačení Varšavského povstání publikuje kardinál Duka svou úvahu nad polskou identitou.

15. října 2020
Články

 

Varšavské povstání uvízlo v mé paměti z vyprávění mé zesnulé matky v prvních poválečných letech, kdy nás ještě nesevřela tvrdá pěst komunistické diktatury. Bylo to vyprávění, které evokovalo rozbombardované krakovské předměstí ve Varšavě a bylo to vyjádření soucitu a obdivu k hrdinství. Tak se vytvářel můj vztah k sousednímu Polsku a k polskému národu. 

Varšavské povstání má svou historii, bezesporu že mnozí z Vašich historiků 20. stol. už napsali velice podrobné popisy a necítím se povolán, abych se zmiňoval o těchto skutečnostech. Varšavské povstání na panoramatu mého přemítání se rodí na bojištích „Potopy“, Sienkiewiczovy kroniky třicetileté války. Byla to polská jízda, která rozhodla o vítězství na Bílé Hoře před 400 lety. Byla to polská jízda a dělostřelectvo pod velením polského krále Jana III. Sobieského, která urazila těžký noční pochod přes Kahlenberg, aby zachránila v roce 1683 Vídeň před Turky. Byl to Cud nad Wisłą v roce 1920, kdy maršál Józef Piłsudski zahnal bolševická vojska maršála Buďonného až ke Kyjevu. Byla to bitva, která je spojena se jménem generála Charlese de Gaulla, ale také i s jménem papežského legáta A. D. A. Ratti, pozdějšího papeže Pia XI. Tehdy byl rozdrcen sen ruských bolševiků o ovládnutí Evropy komunisty.

Jako biskup - nominant jsem v rámci návštěvy Svatého otce Ad limina 1998 navštívil Castel Gandolfo a před společným obědem České biskupské konference s Velkým papežem sv. Janem Pavlem II. jsme s ním slavili společně mši sv. v jeho kapli. Vzpomínám na hlavní oltář s Černou Madonnou z Jasné Hory a na velké malby bitev na stěnách. Obraz na jedné straně zobrazuje, jak Otec Augustyn Kordecki, převor paulánů na Jasné Hoře uhájí mariánský klášter 1655 před obléháním Švédy. Na protější stěně zahání polská armáda bolševické jednotky Buďonného, a nad dveřmi do obou sakristií jsou zobrazeny strategické plány zmíněných bitev. Nejen já, ale všichni účastníci jsme byli přesvědčeni, že tuto kapli vybudoval zmíněný a nezapomenutelný sv. Jan Pavel II. papež Wojtyła. Ne. Je to dílo dvojice papežů Pia XI. a Pia XII. a právě onen oltář budoval Pius XII. ve druhé světové válce jako projev modlitby za Varšavu rozbombardovanou nacistickou Luftwaffe. To však nestačilo. Stolica Polski byla ničena v roce 1943 za židovského povstání v ghettu, aby pak za rok byla zcela vyvrácena z kořenů jako Jeruzalém za krále Nabuchodonozora původními spojenci. Na Varšavském povstání leží stín paktu Ribbentrop - Molotov. Tak začala Druhá světová válka kdy obě totality, hnědá i rudá, se rozhodly vymazat z mapy Polsko, slovy Mickiewiczovými „rozdrásané“ třemi zábory v 18. a 19. století.

Nemohu zapomenout na nastudování Mickiewiczových „Dziad“ britským rozhlasem v osmdesátých letech v krakovské bazilice Nejsvětější Trojice otců dominikánů. Náměstí i přilehlé ulice byly zaplněny posluchači, neboť ampliony přenášely tuto dramatizaci. Bylo to jako tryzna za oběti Varšavského povstání. Konradova slova: „Bože, ty mlčíš a Moskal ničí zem!“, mi připomněla mou první návštěvu Varšavy v roce 1966, v milenijním roce křtu Polska, kdy jsme obdrželi jedinečný výklad našeho polského dominikánského spolubratra Otce Marka. Ukazoval nám nejenom ona místa zkázy ještě nedobudované Varšavy a nedostavěného kláštera, ale také druhý břeh Visly, na kterém s ledovým klidem sovětská armáda přihlížela ničení posledních zbytků Varšavy, Stolice Polski.

Varšavské povstání je těžko k čemukoli přirovnatelné. Jistěže připomíná bitvu o Westerplatte, ale především připomíná hrdost vyrůstající z lásky k rodné zemi, k vlasti, touhu po svobodě. To vše je možné jenom na pozadí hluboké víry, víry v Boha, víry v identitu dějin své země. Víry, která dovolí, aby láska dosáhla nejvyššího stupně. 

Varšavské povstání je také historií zrady. Zrady a nezájmu. Mohlo by se zdát, že právě důsledky těchto zrad ochromily, doslova paralyzovaly Polsko, ale nebylo tomu tak. Proto mohla přijít Poznaň v roce 1956, proto vznikla Solidarnoszcz a díky těm, kteří nezradili, nerezignovali a nevzdali se své víry, mohli jsme znovu v celé středovýchodní Evropě s radostí vítat svobodu. Nebylo by této svobody, kdyby nebylo polského papeže sv. Jana Pavla II. Při jeho svatořečení vyzdvihl papež František jeho zásluhy o obnovu a obranu rodiny. Je tomu tak. Rodina, rod, národ, to je místo kde nejenom přicházíme na svět ale to je místo, kde se vytváří naše identita. To není plazma, ale to je míza života a tak při stém výročí narození velkého papeže přemítám o Varšavském povstání a děkuji. Děkuji papeži Wojtyłovi, sv. Janu Pavlu II. Velikému a Učiteli víry. Děkuji Varšavě, kde v katedrále nalezl své místo odpočinku Primas tisíciletí kardinál Stefan Wyszyński. Děkuji Varšavě a jejímu Rynku Starego Miasta, děkuji klášteru na ulici Freta, kde jsem se setkal s otci dominikány účastníky Varšavského povstání. Za všechny chci zmínit Otce Krzysztofa Kasznicu OP. Kulhal, to bylo vyznamenání za účast v povstání. Dost přemítání.

Jeszcze Polska nie zginęła! A Stolice, krasavice na Visle, povstala jako démant z popela. Bůh žehnej Polsku, žehnej Varšavě a jejím hrdinům všech zmíněných povstání!

 

   +  Dominik kardinál Duka OP
arcibiskup pražský a primas český