Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

ŽIVOTOPIS

foto: Lukáš Kratochvíl

Dominik Jaroslav kardinál Duka OP

Narodil se 26. dubna 1943 v Hradci Králové a vyrůstal v rodině vojáka z povolání, který se účastnil zahraničního odboje a v roce 1944 jako člen vládního vojska odešel s pomocí P. Jiřího M. Veselého OP do Itálie a přes Švýcarsko do Anglie, kde do konce války bojoval v Československé zahraniční armádě. V 50. letech byl vězněn spolu s důstojníky západní fronty.

Jaroslav Duka absolvoval školní vzdělání v Hradci Králové, v roce 1960 maturoval na Gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo z kádrových důvodů zamezeno. Pracoval v hradecké továrně ZVÚ (1960–1962) a vyučil se strojním zámečníkem. V letech 1962–1964 absolvoval základní vojenskou službu a vrátil se na své pracoviště.  V roce 1965 byl po dlouhých průtazích na odvolání přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. 5. ledna 1968 vstoupil tajně do dominikánského řádu - na území Československa zakázaného a ilegálně žijícího - a přijal řádové jméno Dominik. 6. ledna 1969 složil časné sliby. 22. června 1970 přijal kněžské svěcení z rukou kardinála Štěpána Trochty a pět let působil v duchovní správě v pohraničních oblastech pražské arcidiecéze: Chlum svaté Máří, Jáchymov a Nové Mitrovice (dnes jde o oblast diecéze plzeňské). 7. ledna 1972 složil slavné sliby v dominikánském řádu.

V roce 1975 mu byl odňat „státní souhlas k duchovní správě“, pracoval pak patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. Intenzivně žil ilegální řádový život a věnoval se studiu. Od roku 1975 do roku 1986 byl vikářem provinciála a současně v letech 1976–1981 magistrem kleriků. Spolupracoval na zřízení tajného řádového studijního centra a organizoval náboženskou činnost mladé dominikánské generace na území Československa. V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě.

V roce 1981 byl odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ podle § 178 trestního zákona 218/49 Sb. Patnáct měsíců byl vězněn v Plzni-Borech za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím. V roce 1986 byl Magistrem Řádu dominikánů jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie a byl jím až do roku 1998. Po listopadu 1989 byl nejprve sekretářem a později předsedou Konference vyšších řeholních představených v ČR a viceprezidentem Unie evropských KVŘP (1992–1996). Přednášel jako odborný asistent biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1990–1998 byl členem Akreditační komise při vládě ČR.

6. června 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým a 26. září 1998 přijal biskupské svěcení z rukou arcibiskupa Karla Otčenáška v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové.

Navázal na velkorysou činnost a projekty svého předchůdce arcibiskupa Karla Otčenáška. Sv. Vojtěcha navrhl za třetího patrona diecéze. Založil Diecézní teologický institut a církevní gymnázium ve Skutči. V roce 2002 svolal druhý Diecézní eucharistický kongres. Dokončil rekonstrukci Nového Adalbertina, v jehož areálu byla vybudována nová Biskupská knihovna v salla terreně. Též byla rekonstruována historická Biskupská knihovna založená biskupem Trautmannsdorfem. 10. listopadu 2004 vydal nový statut a jmenoval nové kanovníky Katedrální kapituly při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové. V letech 2000–2004 byl místopředsedou České biskupské konference. Svatým otcem Janem Pavlem II. byl 6. listopadu 2004 jmenován apoštolským administrátorem diecéze litoměřické. Tuto funkci vykonával do 22. listopadu 2008. V letech 2007–2008 organizoval oslavy 700. výročí katedrály Svatého Ducha, kterému předcházela rekonstrukce vitráží a interiéru katedrály. V letech 2008 a 2009 inicioval „Týden vzájemného poznávání a porozumění“, pastorační aktivitu velkých měst mezi věřícími napříč konfesemi a hledajícími. K 1. červenci 2009 založil Diecézní církevní soud. Královéhradeckou diecézi spravoval jedenáct let, systematicky vypracoval a naplnil diecézní Sedmiletý pastorační program s přípravou pastorace diecéze v novém století.

13. února 2010 byl Svatým otcem Benediktem XVI. jmenován 36. arcibiskupem pražským. Pražskou arcidiecézi slavnostně převzal při mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dne 10. dubna 2010. Je velkým kancléřem KTF UK Praha. Dne 21. dubna 2010 byl zvolen předsedou ČBK. O slavnosti Zjevení Páně 6. ledna 2012 Svatý otec Benedikt XVI. oznámil, že bude 18. února 2012 při veřejné konzistoři jmenován kardinálem. 9. července 2016 jej papež František jmenoval svým legátem pro slavnosti v maďarském Szombathely u příležitosti 1700. výročí narození sv. Martina.

Je držitelem řady vyznamenání a uznání. 28. října 2001 byl vyznamenán prezidentem republiky Medailí I. stupně za zásluhy o Českou republiku. 20. června 2007 byl vyznamenán Velkokřížem za zásluhy Pro Piis Meritis Suverénního vojenského hospitálního řádu sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě Českého velkopřevorství a 24. ledna 2013 mu byly uděleny insignie hodnosti Bailiff, stal se držitelem Čestného a záslužného velkokříže téhož řádu. 3. června 2008 byl vyznamenán ministryní obrany České republiky Záslužným křížem I. stupně. Z rukou velvyslance Francie v České republice převzal 19. září 2012 insignie rytíře Řádu čestné legie. K témuž datu mu byl ustanoven titul Capellanus Generalis Praelatus Magnae Crucis (GCLJ) Vojenského a hospitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského Českého velkopřevorství. Při návštěvě Arménie v roce 2015 obdržel Čestnou medaili Arménského národního shromáždění Arménské republiky od jeho předsedy Galusty Sahakyana a Čestnou medaili předsedy vlády Arménské republiky Hovika Abrahamjana za zájem a podporu v nápravě historických křivd proti tomuto národu. 12. března 2016 obdržel z rukou prezidenta Polské republiky Andrzeje Dudy Komandérský kříž s hvězdou Řádu za zásluhy o Polskou republiku. 28. října 2016 byl oceněn prezidentem České republiky Milošem Zemanem za "zvláště vynikající zásluhy ve prospěch české Republiky" Řádem Bílého lva.

Titul doctor honoris causa obdržel 15. listopadu 2010 udělený Univerzitou ve švýcarském Fribourgu za jeho celoživotní úsilí o svobodu člověka a boj proti totalitní moci, jako i za zásluhy ve výuce a formaci řádového dorostu, pak týž titul mu byl udělen 12. února 2013 v jeho rodném městě Univerzitou Hradec Králové za podnět ke vzniku oboru „Politologie-latinskoamerická studia“ na této univerzitě a za přínos k navázání vědecké spolupráce Univerzity HK s vysokými školami v latinskoamerickém regionu. Třetí titul doctor honoris causa obdržel 16. března 2015 od Papežské teologické fakulty ve Varšavě v souvislosti se studiem licenciátu, který během komunismu na této fakultě absolvoval v roce 1979 s prací „Zápas o člověka“.

Je široce zapojen do společenského a kulturního života. Je členem Vědecké rady KTF UK Praha. Je předsedou správní rady Českého katolického biblického díla, členem Konfederace politických vězňů, čestným redaktorem Salve – revue pro teologii, kulturu a duchovní život, členem redakce Mezinárodní katolické revue Communio.

27. dubna 2010 obdržel čestné občanství v rodném městě Hradci Králové a stal se laureátem ceny Dr. Františka Ulricha 2010. Od tohoto roku je také čestným občanem města Polná a od r. 2012 čestným občanem v obci Libice nad Cidlinou, v rodišti sv. Vojtěcha.

Z jeho rozsáhlé bibliografie vynikají monografie: Zápas o člověka, Úvod do studia Písma svatého, Škola vnitřní modlitby, Úvod do teologie. Mimořádný vědecký význam má jeho autorský podíl a třicet let trvající organizační práce na překladu Jeruzalémské bible do češtiny, která poprvé vyšla v roce 2009. V době nesvobody publikoval v samizdatu Zahraniční studie, články v Sursum. Je autorem desítek článků v domácích i zahraničních sbornících, časopisech, odborných i popularizujících, a v denním tisku.