Vaše Eminence, ústavní činitelé, představitelé hlavního města Prahy a zástupci z mnoha obcí i měst naší země, vážené dámy a vážení pánové,

setkáváme se na místě, které je nám drahé, na slavnosti, která je vzácná. Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha od chvíle, kdy byl před téměř 668 lety položen její základní kámen, zažila mnohé.

Od samého začátku podněcovala nejlepší stavitele, architekty a umělce, aby ze sebe vydali důkaz talentu a intelektu, aby do jejích zdí vtiskli obraz svého duchovního světa a víry v hodnoty, které trvají.

Jedinečná atmosféra katedrály stvrzuje mistrovství tvůrců i dobré úmysly zakladatelů. Stala se místem útěchy i povzbuzení, místem vážnosti i radosti, prostorem, kde se umocňovaly nejdůležitější momenty života naší země.

Pohled na katedrálu zvenku i zevnitř pomohl k rozhodnutím, která vyžadovala odvahu i sílu. Jakoby až zde, svázány s historií v jeden celek, dostávaly události správný rozměr.

Také dnešní slavnost, během níž zdravíme a vítáme nového českého kardinála Dominika Duku, má hluboké propojení s naší minulostí.

V osobě pana kardinála se snoubí odkaz jeho předchůdců v těžkých časech nesvobody s jeho vlastním osudem. Jako bychom vedle něj nyní viděli stát kardinály Josefa Berana, Štěpána Trochtu nebo Františka Tomáška. Uvědomujeme si jejich podobné osobní dispozice, i to, jakou duchovní oporu skýtali národu během čtyř desetiletí vlády komunistů.

Jestliže je nám třeba silných vzorů k překonání těžkých dob, neznamená to, že v lepší dějinné etapě se bez nich obejdeme.

K tomu, abychom zvládli dobře a slušně úkoly nám určené, potřebujeme, aby ve veřejném prostoru zněl hlas moudrý, rozvážný, znalý souvislostí a vědomý si odpovědnosti. Aby to byl hlas, který inspiruje.

Pan kardinál Dominik Duka si během krátké doby získal respekt svou otevřeností, ochotou věnovat se ve veřejné debatě i tíživým tématům naší současnosti. Když mluví, lidé naslouchají. A to bez ohledu na jejich přesvědčení či životní zkušenost.

Žijeme v době, která si otevřenost plete s bezbřehostí. Pan kardinál nám ukazuje, že rozpoznat hranici mezi jedním a druhým není těžké. A že být otevřený, empatický, nápomocný, tedy z podstaty důstojný, vlastně znamená vnitřní kázeň, ohleduplnost a dodržování oné bezpečné hranice.

Chci panu kardinálovi poděkovat za rozhodnutí, která v životě učinil a setrval v nich navzdory represím, jimž musel čelit.

Děkuji Vám, Vaše Eminence, také za ochotu podílet se na řešení problémů dnešního života i mimo tento starobylý chrám. Dovolte mi, abych Vám popřála mnoho sil k plnění nových úkolů, které jste minulý týden spolu se jmenováním kardinálem převzal z rukou papeže Benedikta šestnáctého. Přeji Vám, abyste se setkával s pochopením, těšil se úctě a pevnému zdraví.

Děkuji vám za pozvání na tuto slavnost a za pozornost, kterou jste mi věnovali.