Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘

Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.

Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

(Mt 5, 21-26)

Při prvním pohledu nás napadá otázka, co ten evangelní úryvek pro nás vlastně může znamenat? Má ekumena význam pouze pro nás, pro sjednocení nás křesťanů? Máme ji chápat jako úsilí o sjednocení jedné ze zájmových skupin? Konrád Lorenc považuje člověka za náhodné dílo přírody a pro velkou část populace nejsou lidé víc než živočichové, kteří přežili díky přirozenému výběru v rámci evoluce. Dospělí jedinci jako členové stád a tlup se k sobě vůbec neznají a považují své sourozence z jednoho vrhu za protivníky nebo i za nepřátele. Matoušův úryvek z Horského kázání mluví jinou řečí. Druhý člověk, bez ohledu na rodinné vztahy, je zde můj bratr, má sestra.

Teprve po tomto úvodu, jímž jsem chtěl nastínit naši současnou situaci, kdy skupinové zájmy neznají bratra či sestru, se chci vrátit k Bibli a k výkladu přečteného úryvku. V sobotu jsem sledoval v televizi rozhovor moderátora s mladou historičkou. Redaktor často opakoval námitku proti historii jako „měkké vědě“, o které se často pochybuje, zda vůbec vědou je a zda má nějaký užitek, a která je v tomto ohledu ve stejné situaci jako všechny ostatní humanitní obory. Věda o knize knih a jejím výkladu mezi tyto vědy také patří.

A jak se k Bibli a k tomu, co nám říká, staví naše společnost? V roce 2009 jsme se dověděli, že se poprvé v našich moderních dějinách Bible s více než 110 000 prodanými výtisky stala bestsellerem. Pokud jsem si všiml správně, mělo na tom zásluhu pět překladů, které měli knihkupci tehdy na pultech – Bible 21 (B21), Český ekumenický překlad (ČEP), Jeruzalémská Bible (JBČ), Biblický studijní překlad (BSP) a Bible kralická (KRB). Jsem přesvědčen, že je dobře, že máme tolik překladů do českého jazyka. Každý překlad je někdy více, jindy méně současně výkladem. A každý z překladů je autentickou snahou o porozumění.

Pokusím se porovnat několik klíčových termínů ve zmíněných pěti verzích. Vyslechli jsme text Českého ekumenického překladu, a tak se budu vztahovat k němu.

Úvodní 21. verš používá tzv. božského pasiva, což znamená vlastně: „Bůh řekl“. Můžeme se ptát, komu. Podle rabínské tradice s přihlédnutím k Ex 20,13 to znamená: „Řekl Mojžíšovi a sinajské generaci.“ Soudem je v duchu tehdejší apokalyptiky míněn Boží soud či poslední soud. Úryvek obsahuje šest antitezí, které ukazují Ježíšův způsob rabínské metody, s kterým se setkáváme v halachitských písmech, především v Toseftě. Je to často užívaná metoda tanaitských autorů, jako je tomu například u Hilella a Šamaje, Ježíšových současníků. V úryvku se stupňuje gradace: „hněv – raka – móre“. Výraz „raka“ je běžný u Kurta Alanda a blíží se k syrskému výrazu „reka“, jak uvádí v poznámce Jeruzalémská Bible (prázdná, dutá hlava). Výraz „odpadlíku“ Jeruzalémské Bible, překlad „móre“, je ekvivalentem pro „bezbožný blázne“. Mohli bychom říci, že Český ekumenický překlad se pokusil přeložit nejsrozumitelněji pro současného čtenáře neznalého náboženského kontextu a použil slovesných výrazů: „snižuje bratra“, „zatracuje bratra“.

Myslím, že tento kratičký a náznakový exkurz do exegeze a historie nám ukazuje, zda můžeme bez studia přistupovat k výkladu dvojice „raka – more“. Neměli bychom připustit, že „měkké vědy“, pokud jejich studium je skutečným studiem, mohou být stejně náročné jako studium věd exaktních?

Čteme tento úryvek v rámci ekumenického setkání při hledání jednoty. Uvědomujeme si, že eschaton není někde v budoucnosti přicházející událost, ale již námi po Kristu žitá přítomnost. Ekumena není rozmar ani sebezáchovné puzení. Je to Boží příkaz. Je to přání našeho Pána Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka, Syna Božího. Z textu vyplývá, že prvním předpokladem ekumeny není láska či přátelství, jak by se mohlo zdát, ale opravdová úcta k druhému bez snižování nebo ponižování. Je to úcta na prvním místě bez hněvu, odporu či nenávisti, bez zatracování a nadávek, které by se nám mohly vrátit. O tom svědčí dějiny křesťanství a konfesních válek. Nevraživost nemůže být cestou ke smíření. Pouze pokání a následující odpuštění otevírá cestu ke vzájemné bratrské lásce.

Nejsou to jen listy Jana Pavla II. na přelomu druhého a třetího tisíciletí s prosbou o odpuštění, které není možné bez přiznání viny. Slyšeli jsme rovněž jeho slova v roce 1995 na olomouckém letišti v Neředíně při svatořečení Jana Sarkandra. O to víc si vážím slov předsedy Ekumenické rady církví a synodního seniora bratra Pavla Smetany, která pronesl poté na Velehradě. Dovolte mi připomenout prosbu o odpuštění a smíření Pavla VI., který na II. vatikánském koncilu poklekl a objal nohy přítomných pozorovatelů ostatních křesťanských církví.

V roce 2015 nebudeme vzpomínat pouze výročí upálení Mistra Jana Husa, ale také si připomeneme 50. výročí ukončení II. vatikánského koncilu, na kterém zazněla slova lítosti z úst pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana. Co závěrem? Ekumena není pouhou církevní záležitostí, lidstvo není ani stádo, ani tlupa. Amen.