Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Cesta na generální kapitulu Řádu sv. Lazara

Cesta na generální kapitulu Řádu sv. Lazara

Kardinál Dominik Duka navštívil 15. října 2016 generální kapitulu Řádu sv. Lazara v Římě, kde při mši svaté pronesl kázání.

18. října 2016
Kázání

Drazí,

dnešní četba z bohatě prostřeného stolu Písma svatého nám nejenom připomíná slovy apoštola Pavla Timoteovi důvody, proč při každém slavení Eucharistie pokračujeme v tradici Synagogy a čteme ze stránek Bible Starého a Nového Zákona, ale ukazuje nám také, že k nám z těchto stránek mluví Bůh, či Věčné Slovo, Ježíš Kristus.

 

Tématem dnešní dvacáté deváté neděle během roku je modlitba. Text z Druhé knihy Mojžíšovy staví před nás bitvu Izraelitů s Amalečany v Refidimu. Zvláštní způsob řešení - Mojžíš, charismatický, Bohem povolaný vůdce, předává v této osudové chvíli velení svému designovanému nástupci Jozuovi. Sám se uchýlí stranou a rozevírá ruce k modlitbě. Tedy Izraelité nevítězí díky vojenské síle, taktice, převaze, ale díky síle modlitby povolaného muže, kterým je Mojžíš, duchovní i politický vůdce národa. Nepřipomíná vám to, jako členům Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara bitvu u Lepanta, či bitvu u Vídně? Anebo u Prahy na Bílé Hoře? Ne, tyto řádky nejsou výzvou ke křižáckému tažení dnes, ale říkají nám, že v nejkritičtějších chvílích je modlitba touto zbraní. U Lepanta je to modlitba růžence, kde se proti přesile staví hráz z jednotlivých článků naší víry, růžence, minikatechismu naší historie. Je to modlitba vycházející z naší víry, která nás zachraňuje před zotročením a dává vítězství.

 

Ježíšovo podobenství z Lukášova Evangelia je mistrovskou - řekli bychom -anekdotou, kde Kristus ukazuje, co znamená vytrvalá modlitba toho, kdo nerezignuje: Ona připomínka bezbožného a nespravedlivého soudce, který se nebojí ani Boha a nakonec se začne bát neodbytné vdovy, aby ho nezfackovala. Myslím, že málokterý kazatel by si dovolil takovýto příměr říci dnes v homilii. Ale pak nastane zdůraznění onoho paradoxu. My se nemodlíme k nespravedlivému soudci, ale ke spravedlivému Bohu. Slovo spravedlivý, spravedlnost, se však v hebrejském jazyce úzce váže k velkorysosti a schopnosti odpustit. A to je ona velká devíza naší modlitby, nás ubohých hříšníků. Perikopa končí slovy: „Ale nalezne Syn člověka víru, až přijde?“ Mnozí tuto větu chápou tak, že při druhém příchodu Krista bude svět bez víry, tedy ovládaný ateisty, anebo pohany. Ale zdůraznění není v negaci, ale v důležitosti víry, protože víra je oním základem, z kterého roste naše naděje a láska. A jenom modlitba, která vychází z nitra naplněného třemi božskými ctnostmi - vírou nadějí a láskou - je účinná. Připomeňme si tedy modlitbu růžence. Nejenom Bible a její dějiny spásy, ale i naše historie nás poučuje. Nemusíme chodit do daleké minulosti, vzpomeňte na Maltu ve druhé světové válce, na prostor dopadl největší počet bomb a je to Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, modlitba růžence - a Malta je svobodná. Pád Berlínské zdi, či Železné opony nám připomíná Fatimu, ale také modlitbu růžence. Není náhodné, že je zde kaple s cihlami a betonem z Berlínské zdi. Naše naděje v modlitbu vycházející z víry nemůže být tedy pouhá pošetilost.                                                                    

     Amen.

 

 

Homilie Otce Dominika kardinála Duky OP

při mši sv. na generální kapitule Řádu sv. Lazara Jeruzalémského;

Řím, bazilika sv. Vavřince za Hradbami 15. října 2016, 16,00 hod.