Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Homilie na Boží hod vánoční

Homilie na Boží hod vánoční

Na Boží hod vánoční 2020 kázal kardinál Duka při bohoslužbě v katedrále o kráse českých Vánoc, Ježíškovi a Slově.

25. prosince 2019
Kázání

 

Drazí přátelé, sestry a bratři, vážení přítomní,

Jak neobvykle kontrastují slova, kterými začíná třetí vánoční mše z prologu sv. Jana, který jsme slyšeli se slovy introitu: „Dítě se nám narodilo, syn je nám dán… (Iz, 9, 5)“ Jsou to slova proroka Izajáše. V Janově prologu vlastně není zmínka o dítěti, které je středem naší vánoční pozornosti: koledy, čtení o Ježíšově dětství u Matouše a Lukáše, jesličky, děťátko na seně! To jsou přece naše Vánoce, české Vánoce, které nic a nikdo nemůže nahradit; ani vousatý Děda Mráz, Peer Noel, Weinachstman, ale dokonce se neprosadí ani Santa Claus.

Nějak nám ta slova z Janova evangelia nesedí do této vánoční atmosféry. Nejsme na tom jako Goethův Faust, když napíše: „Na počátku bylo Slovo“ a pak neví jak dál. Co s tím? Nebyl by lepší čin, říká Goethe. Slova, slova znějí ze všech stran! Mluvíme o devalvaci slov, která nic nesdělují, klamou, lákají, svádějí, slibují „a blázni se radují“ jak říká staré přísloví.

Jako kluk jsem četl Bibli, pamatuji si přesně onen úsek, kdy Bůh dává pokyny pro stavbu stánku na poušti, přestalo mě to bavit. Detail po detailu popisuje Bůh Mojžíšovi, jak má stan vypadat. Vypadá to trochu jako bezpečnostní instruktáž při stavbě letadla. Až později při studiu Bible jsem s údivem četl, nikoliv Bůh řekl Mojžíšovi, Jeremiášovi…, ale doslovně Boží Slovo stalo se Mojžíšovi. Stává se, protože hebrejský ekvivalent pro slovo je možné překládat: slovo, věc, událost, skutečnost! To znamená, že je tomu zcela jinak. Na prvních stránkách Bible tvoří Bůh slovem celý vesmír včetně člověka. A tak začíná i Janovo evangelium podobně jako hebrejská Bible slavnostním hymnem. Poslechněte si jak je tomu se slovem, kterému vtiskne vlastní obsah a význam před třiceti lety, kdy byl do katedrály uveden po svém zvolení prezident Václav Havel. V létě roku 89 po svém propuštění z vězení díky petici „Několik vět“ napsal esej Slovo o slovu. Porovnejte příběh Faustův a Havlův: „Na počátku bylo Slovo, praví se na první stránce jedné z nejdůležitějších knih, které známe. V té knize tzn., že zdrojem veškerého stvoření je Slovo Boží, není to snad i v našem případě slovo, které je nejvlastnějším zdrojem, to čím jsme, ba samotným základem též způsobu vesmírného bytí, kterému říkáme člověk. Jeli Slovo Boží zdrojem veškerého Božího stvoření, pak ta část tohoto stvoření představuje lidské plémě, je sama sebou jen dík jinému Božímu zázraku, totiž zázraku lidského slova…“ Bylo to především 23. 12. tohoto roku, kdy jsme vzpomínali na výročí pohřbu Václava Havla.

Pomohla vám tato slova, tento malý exkurz do jeho eseje o slově k uchopení zvěsti Janova prologu? Židovský autor Richard Wurmbrandt, který se také kloní k obecnému názoru odborníků, že Janovo evangeliu bylo napsáno hebrejsky. Pak výraz Slovo měli překládat jako: „nejpravdivější skutečnost“, nebo snad také jako: „nejpravdivější věc“. Pak ale platí Aristotelovo tvrzení o prvním poznání Boha jako první příčiny. Ale pak naši něcisté nemohou být ateisty, ale hledači nejpravdivější věci, či nejpravdivější skutečnosti, tedy Toho, který je.

A proto ty české Vánoce, které jsme si nedali vzít a nedáme vzít. Esesmani předělali „Tichou noc“ na vánoční píseň, kdy slovo: „jen Boží láska bdí“ na „jen náš vůdce nad námi bdí“. S naší koledou Narodil se Kristus Pán to však nešlo. Nepopřeš židovský původ, hvězdu Davidovu, která svítí nad Betlémem, nemůže ho nahradit žádný guru, zlato, pouhopouhá síla ani umělá inteligence. On je Slovo (dábar), nestvořený ale Bohem Otcem sdělený. Nepohrdá člověkem, a proto následují slova: „Slovo se stalo tělem“. Nemá zde místo intelektuálské pohrdání obyčejným člověkem, vyděděncem.

Skláníme se nad novorozenětem v duchu staročeského překladu nad nemluvňátkem, mláďátkem, pacholátkem. Na první pohled je to dítě tak bezmocné, ale usmívá se a krása pouhého slova se v pravý okamžik promění v sílu a moc, před kterou nic neobstojí. Je pravdou a také dobrem, dobrem pro druhého – tedy láskou. Zde se rodí logo 17. listopadu 1989. Nevěříte-li, přečtěte si zmíněný esej Slovo o slově. A myslím, že meditace nad výrokem z Listu židům, který jsme také četli, nezaškodí. Amen.

+Dominik kardinál Duka