Církev dnes na celém světě slaví svátek narození sv. Jana Křtitele. Je to muž, který rozpoznal vážnost, nebezpečí a naději své doby. Jako první rozpoznal Krista. Tím odhalil velké tajemství – v člověku poznal Boha. Poznal ho v muži, který byl tesařem v dílně svého otce. Poukaz Jana Křtitele je dobrou iniciálou k tomu, o čem zde chceme přemýšlet.

Stojíme na místě, které je jako hřeb vražené do paměti národa. Je to místo, kde stála poklidná obec, byla domovem klidných lidí, kteří se živili tvrdou prací. Obdělávali svá malá, ne moc úrodná políčka a milovali je za to, že jim dávala žito na chléb a trochu pšenice na koláče. A najednou sem vtrhla světovládná pýcha a ve vzteku nad tím, že se někdo opovážil vzepřít, zničila všechen život. Kdyby nemuseli dál honit lidi, snad by zabili i holuby, kteří přilétli po jejich činu a vyčítavě vrkali na zbylých stromech.

Když zde po sedmdesáti letech stojíme, musíme si položit dvě otázky. Prvou je, proč se sem každoročně vracíme. Vzpomenout obětí. Jistě. Ale pak by to mohlo vést k tomu, že nejenom oživíme dávnou ránu, ale vzbudíme v sobě i lidsky přirozený hněv a touhu pomstít naše mučedníky. Jenže tudy cesta k obnovení míru nevede. Přišli jsme sem, abychom na ně nezapomněli, ale zároveň abychom pochopili, co se tu vlastně stalo. O co šlo, je tou druhou otázkou.

Existuje názor, že atentát na Hendricha byl nezodpovědný čin, který stejně nic nezměnil a pouze vyvolal represi, která stála tisíce životů. Že zasáhla lidi nejen nevinné, ale často i lidi, kteří vlastně nevěděli, co se děje. Zčista jasna na ně někdo udeří a zmorduje je. Mělo to smysl?

Stojíme, přátelé, na místě velkého svědectví. Ti mrtví, jimž jsme se přišli poklonit, říkají spolu se svatým Janem Křtitelem: „Pamatujte, že se zlem se nelze domlouvat. Spravedlnost, pravdu, lidskou zodpovědnost a důstojnost života je třeba hájit. Nepřipusťte, abyste sami přispěli ke zlu, ani v maličkostech, ani doma ve zdánlivě bezvýznamných věcech. Nepřipusťte, aby se zlo rozmáhalo kolem vás. Pamatujte, že v malých projevech zlu zabráníte snadno, když ale vyroste, je zápas nesmírně těžký. Každý požár má na počátku přehlédnutou jiskru, každá povodeň je složena z malých dešťových kapek. Každá armáda je složena z lidí. Na každém z nich záleží. Každý z nich se rozhoduje, co udělá, jak se zachová. Běda, když se přestane rozhodovat jako člověk sám za sebe zodpovědný. Běda, když se stane tupcem, který udělá, co mu řeknou. Takovými tupci se lidé v třicátých letech stávali dřív, než oblékli uniformy, když přestali zdravě myslet a přijali zcestnou ideologii. Ti mrtví zde nám říkají, že chceme-li pokojně žít, musíme myslet a nedat se obelstít opakovanými frázemi, nesplnitelnými sliby, vším lhaním, kterému jsme vystaveni. I dnes, jako vždycky, zápasíme o člověka, tj. zápasíme především o sebe samé. Pamatujte si, že první a těžkou prohrou je, když si někdo začne myslet, že je bezvýznamný, že na něm nezáleží. Záleží, teď a navždycky. Amen.