Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Homilie při rekviem za Václava Havla

Homilie při rekviem za Václava Havla

V předvečer prvního výročí úmrtí prezidenta Václava Havla sloužil pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP 17. prosince 2012 rekviem v kostele sv. Anny, který nyní slouží jako duchovní místo k setkávání známé pod názvem Pražská křižovatka.

17. prosince 2012
Kázání

Zítra to bude rok, kdy sdělovací prostředky na celém světě oznamovaly, že zemřel Václav Havel, prezident země, která díky jeho neúnavnému odporu vůči komunistické diktatuře se mohla stát opět samostatným a suverénním státem. Byly to okamžiky bolesti a smutku. On byl symbolem, že to, co se jevilo po tolik let a po tolika zklamáních nemyslitelným, je možné, je pravdou, je skutečností. Prasklo to! Pouta byla zlomena! Mohl jsem 24. prosince 1989 o půlnoční po 15 ti letech vystoupit na kazatelnu dominikánského kostela sv. Jiljí v Praze a s pohledem na Tebe opakovat slova proroka Izaiáše (Iz 9, 1-3)

„Lid, který kráčel ve tmách, uviděl velké světlo, obyvatelům temné země zazářilo světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost, oni se před tebou radují, jako se člověk raduje při žních, jako se jásá při dělení kořisti. Neboť jařmo, které jej tížilo, tyč položenou na jeho ramenou, hůl jeho utlačovatele jsi zlomil jako onoho dne v Midianu.“

Léta naší svobody plynula jako voda ve Vltavě, což nám rok co rok připomíná Smetanova Má vlast na počátku jara. Dvakrát to bylo jaro: 1945, jako i 1968. Ani jednou z těchto dvou případů se nenaplnila vize svobody. Ten záblesk byl vždy krátký a vyhasl. Potřetí, byl to čas Adventu, byl to vánoční čas, kdy můj předchůdce kardinál Tomášek ti žehnal 29. prosince 1989 ve svatovítské katedrále s dojetím a se zlomeným hlasem. Od té doby vyrostla celá nová generace ve svobodě.

Rozloučení s tebou v předvečer Vánoc bylo událostí, na kterou svět nezapomene. Čtení z knihy Job bylo potvrzením tvé důvěry v Toho, který Je a v kterém byla naděje proti veškeré naději. To proto, že On dával smysluplnost Tvému postoji nesehnout se a nebýt jako oni. Z místa, kde jsi reprezentoval svobodné Československo a po té svobodnou Českou republiku, zazněla slova tvého nástupce: „Václav Havel se stal symbolem novodobého českého státu. Zasloužil se o něj jak svým neohroženým bojem proti komunistické totalitě, tak jako vůdčí osobnost naší sametové revoluce a jako první prezident naší svobodné země. Jeho osobnost, jméno a dílo podstatně napomohly tomu, aby se Česká republika rychle začlenila do společenství svobodných a demokratických zemí…“, což také potvrdila prohlášení všech přítomných představitelů významných států světa na tvém pohřbu.

Televizní přenos a jeho ohlas ve světě potvrdil tvoje slova o zázraku, která jsi vyslovil při uvítání papeže Jana Pavla II. na letišti v Ruzyni, dnes na Tvém letišti! 21. dubna 1990: „Nevím, zda vím, co je zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Jsou to slova, kterými jsi pozdravil toho, který se spolu s Ronaldem Reaganem a Margaret Thatcherovou, zasloužili o pád říše zla. Ty jsi sám nesl v srdci přesvědčení o zázraku, který nezpůsobil pouhý člověk, proto jsi při rozloučení po natáčení našeho „Společného výslechu“, s vědomím, že ti zdraví nedovolí účast na ekumenické modlitbě v naší katedrále 17. listopadu 2011, napsal následující slova: „Milá Anežko, děkujeme ti za ochrannou ruku, kterou jsi nad námi držela 25. listopadu 1989. Prosím, měj ruku i nadále připravenu. Třeba ji ještě budeme potřebovat.“

Václave, příteli, pane prezidente, už je to tu. My ji potřebujeme. Už jsou zde zase ti, kteří chtějí znovu budovat železnou oponu. Jim a jim podobným svěřujeme v krajích školu a výchovu. Proč?

Při rozloučení s Jiřím Dienstbierem jsem netušil, že tak brzo se oba s námi rozloučíte. Prosím tě, snad tam někde Jiří má ještě ty kleště, kterými stříhal ostnaté dráty železné opony, pochopitelně nebyly pod proudem.

„Svatý Václave, vévodo české země“, tak zpíváme, a věřím, že světci, ochránci naší země, ale i odkaz tolika obětí nedá zahynout nám, ni budoucím.

Prosím Všemohoucího, prosím Otce, Syna i Ducha Svatého, za tuto zemi, její lid. Prosím, aby všichni bez rozdílu náboženské víry a politického přesvědčení chápali vážnost současné situace a aby se svoboda a dobro celého národa ve vzájemné úctě a toleranci staly jedinou a společnou starostí nás všech.

Prosím, aby tvůj nový nástupce v úřadu hlavy státu chápal ty hodnoty, pro které jsi žil, pracoval a trpěl, kterým jsi zasvětil celý svůj život.

Kardinál Dominik Duka OP