Postní lekcionář nám předkládá jako první čtení úryvek z proroka Ozeáše, v kterém slyšíme slova, která vkládá Hospodin do úst proroka: „Má spravedlnost vyjde jak světlo, protože chci lásku a ne oběť, poznání Boha víc než celopaly.“ Ve čtvrtek tohoto týdne navštívil Prahu váš spolubratr papežský teolog Otec Wojciech Giertych OP, který vedl postní rekolekci pražských kněží, ale také se setkal s představiteli obou teologických fakult v Čechách, a to jak pražské, která je včleněna do Karlovy Univerzity, tak novodobou teologickou fakultou, která je v Českých Budějovicích a patří do svazku Jihočeské Univerzity. Vedle děkanů těchto fakult byli přítomni profesoři a pedagogové zmíněných vysokých škol. V rámci představování své úlohy odpovídal i na otázky a zcela jistě se nemohl vyhnout i vlastnímu oboru mravní teologie, kde ukazoval, že na rozdíl od antické etiky, která se opírá o sebekázeň a cvičení v ctnostech, židovská etika vychází z respektování Božích přikázání, Tóry. Člověk je tím dokonalejší, čím usilovněji a důsledněji plní tyto zásady. Naproti tomu křesťanská etika, či morálka, ví, že jedinou normou je láska, láska k Bohu a člověku a princip prostupující veškeré naše jednání je láska, opírající se o naši víru v Boha, povzbuzována respektem k člověku, který je Božím obrazem a na nás je hledat dobro a štěstí toho druhého jednotlivce, či společnosti. Toto úsilí je primární v našem jednání. Vše ostatní, ctnosti a předpisy, tvoří pouze obranné mantinely, nebo je můžeme chápat jako výstražná znamení. Toto úsilí však není pouze z nás, ale je darem, protože teologické ctnosti jsou Boží milostí. Bez tohoto daru nelze naplnit naše lidské poslání. Není náhodné, že tento úryvek je vybrán z proroka Ozeáše, který vedle velkých proroků nám přibližuje vztah mezi Bohem a člověkem, jako vztah lásky, jehož metaforou je láska mezi snoubenci, mezi manžely, kdy Bůh vystupuje jako ženich a izraelský národ jako nevěsta.

Homilia kardynała Dominik Duka OP w sobotę, 14 marca 2015 w klasztornym kościele sw. Dominika w Warszawie na Służewie - pl.doc

To navíc potvrzuje i lekcionář synagogy, kdy o Velikonocích je čtena také Píseň písní, která slovy velkého rabína Akiby je chápána jako vrchol Božího zjevení, volně citováno: „je-li Písmo svaté, pak Píseň písní je nejsvětější.“ Není asi náhodou, že sv. Tomáš v okamžiku odchodu z tohoto světa prosí, aby mu tato Píseň písní byla předčítána, v duchu alegorického výkladu sv. Bernarda, kde Bůh je ženich, resp. Kristus je ženich a lidská duše nevěstou.

Amen