Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Homilie v klášterním kostele sv. Jacka ve Varšavě

Homilie v klášterním kostele sv. Jacka ve Varšavě

Kardinál Dominik Duka při návštěvě Varšavy odsloužil 15. března 2015 mši pro dominikánské spolubratry v klášterním kostele sv. Jacka ve Varšavě.

15. března 2015
Kázání

Dnešní neděle začíná slovy introitu: „Laetare Jeruzalem!“, tj. „Vesel se, Jeruzaléme!“. Slovo Jeruzalém v sobě zahrnuje jak starý Jeruzalém, tedy vyvolený izraelský národ, tak nový Jeruzalém tj. církev. Pokud jsme naslouchali pozorně četbě z Bible, domnívám se, že nám nebylo docela k smíchu. Perikopa z druhé knihy Kronik nás spíše musela naplňovat bolestí a výčitkou. Vždyť Bůh nám vyčítá naše nevěrnosti, obviňuje nás, že my jsme vinni zánikem Chrámu v Jeruzalémě v době Nabuchodonozorova obklíčení. Text vzpomíná proroka Jeremiáše. My si ho připomeneme, až na Velký Pátek budeme číst Jeremiášův pláč nad zánikem Jeruzaléma. Tak jako mohli plakat polští občané nad troskami Varšavy a dalších měst v době Druhé světové války. Určitě starší, anebo i vy mladší na základě vyprávění rodičů, či prarodičů, můžete si připomínat osud vyhnanců z Haliče a Bílé Rusy, či ztrátu vždy věrné metropole Lvova. Osud vyhnanců zopakoval Žalm 137:„U Babylonských řek, tam jsme sedali a plakali.“ Nepřipomíná vám to osud exulantů a vyhnanců při trojím dělení Polska? Nebyl osud Sybiraků podobný osudu zajatců v Babyloně?

 

Homilia kard. Duky v kościółe św. Jacka na Freta OP w Warszawie w niedziela 15.3. pl.doc

 

Do této atmosféry opuštěnosti a smutku přicházejí však slova velkého apoštola Pavla z Listu efezanům: „Bratři, nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou a když jsme byli mrtvi pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni.“ V mé paměti a fantazii se vybavují slova na Varšavském náměstí při první návštěvě rodného Polska velkého papeže sv. Jana Pavla II. Myslím, že kdo tato slova slyšel, nikdy nebude pochybovat o síle Božího slova, které tvoří, boří i obnovuje. Vždy je to slovo lásky a milosrdenství.

 

Ve svém rozhovoru říká v Janově evangeliu Ježíš členu velerady Nikodémovi: „Neboť tak miloval Bůh svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze Něho spasen“... A pak přichází slova o víře. Generace prožily nacistickou okupaci a komunistickou totalitu, což nebylo nic jiného, než sovětská okupace, především pro vás od roku 1944, kdy ovšem okupace začala již v září 1939, kdy Hitlerova a Stalinova vojska, tak jako v devatenáctém století rozdělila Polsko. Byla to víra, která držela na nohou obránce Westerplatte. Byla to víra, která posilovala Andersovu armádu pod Monte Cassino. Byla to víra, která posilovala Armii Krajowou. Byla to víra, která vzkřísila k života Solidarność, a která vrátila vaší zemi a celé Evropě za Berlínskou zdí svobodu. Byl to dar Boží lásky a milosti. Proč připomínám tyto události? Protože v tomto roce si připomínáme sedmdesát let od skončení Druhé světové války. Tento konec však nepřinesl vaší zemi ani pokoj, ani osvobození.

 

Přesto však dnes můžeme zvolat: „Vesel se, Jeruzaléme!“, či zde v hlavním městě Polska: „Gaude Mater Polonia!“.

Amen.