Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání na závěr zasedání evropských biskupů

Kázání na závěr zasedání evropských biskupů
27. září 2020
Kázání

 

Dnešní neděli, jak bylo řečeno na počátku, měli s námi v naší katedrále koncelebrovat účastníci setkání Rady biskupských konferencí Evropy (Consilium Conferentiarum Episcoporum Europae CCEE). Bezesporu, že tento útvar vznikl po Druhém vatikánském koncilu v duchu principu synodality Církve. Vedle této Rady biskupských konferencí Evropy máme ještě komisi delegátů, kterou tvoří Biskupské konference zemí Evropské unie (Commissio Episcopatum Communitatis Europensis COMECE).

Vzhledem k tomu, že zasedání proběhlo virtuálně, mohu dnes hovořit k Vám v rodném jazyce, ale přesto nechceme zapomenout na význam tohoto evropského setkání a chtěl bych se také věnovat otázkám, které souvisí s naším kontinentem v komplikované době koronaviru.

Úvodní slova, která jsem citoval před vyznáním vin na počátku liturgie, nám mají napomoci k tomu, jak vyzval papež František účastníky setkání, abychom uchopili danou situaci v duchovní reflexi. K tomu nám také mohou dopomoci vyslechnutá slova z Knihy knih, Písma svatého. Prorok Ezechiel nám odpovídá na otázku, kterou jsme si kladli, a mnozí v novém vzplanutí epidemie kladou znovu: Jedná Bůh s námi spravedlivě? Prorok odpovídá, že ano, ale připomíná, že Bůh se také táže po naší spravedlnosti. Na proroka Ezechiela navázal apoštol Pavel slovy z Listu Filipanům. Tedy, adresuje tato slova věřícím z města, kde strávil část své misijní cesty ve vězení. Myslím, že jsou to slova, která potřebujeme v celé Evropě, která se zmítá v úzkostech sužována výbuchy vzedmutých vášní a emocí, v jejich důsledcích jakoby se ztrácel občanský život a chápání společného dobra: „Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že Vás bude pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti, nebo z touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám.“ Není to rada i pro nás? V prvních týdnech, kdy vypukla „pandemie“, dokázali jsme se sjednotit, myslet na druhého a být druhému ku pomoci.

V současné době jsme tuto chorobu zpolitizovali, využíváme ji k politickému i ekonomickému zápasu, jsme svědky toho, že místo subsidiarity, kterou doporučuje papež František současné Evropě, je subsidiarita nahrazovaná subordinací, a tak se velká část zemí Evropy právem považuje za nerespektovanou a přehlíženou. Není zcela legitimní hodnotit dobu této zkoušky, protože ještě neskončila. A bezesporu nás čekají ještě i těžké dny, důsledky nepřekonáme, pokud nezměníme své srdce. To je, dokud nevstoupí do našich mezilidských a mezistátních vztahů ty zásady, které přináší Evangelium. Úryvek, který jsme vyslechli, následuje jednak po očistě chrámu, kterou vykonal Ježíš, a nezapomínejme: s důtkami v rukou, kdy zpřeházel stoly penězoměncům a požaduje, aby se chrám stal místem modlitby, místem setkání s Bohem. Tedy posláním Církve v Evropě není, aby vytvářela paralelní politickou strukturu, či jakési nezávislé hnutí, ale především je zde potřeba opravdové duchovní obnovy. Představa církve jako nositelky sžíravé a deptající kritiky není vizí a není posláním, které jí odkázal Kristus. Desetiletí organizačních a byrokratických reforem církev vyčerpalo natolik, že se ocitá v krizi. Jsme součástí současné Evropské společnosti a vidíme, jak obdobným způsobem se rozkládají instituce mezinárodní i národní. Ani naše země není výjimkou. 

Společně s politiky voláme: „Jděte k volbám!“ Hovoříme o hodnotách. Opravdu nabízíme hodnoty Ježíšovy, hodnoty, pro které byl vězněn apoštol Pavel, jak jsme slyšeli? Varovná slova papeže Františka k synodální cestě v sousední Spolkové republice Německo mají mnohem širší a hlubší význam, než jenom pro naše sousedy. Přemýšlejme v duchu apoštola Pavla: „Ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám.“ Skutečnost, že každý jsme přesvědčen o své dokonalosti a jedinečnosti, vede v konci k rozpadu rodiny, k rozpadu politických struktur a rozvrací společnost. Často, když posloucháme různá prohlášení jednotlivých politických stran a jiných uskupení, církevní nevyjímaje, mám stejný pocit, jako v případě, jak bylo řečeno o jednotlivci. Kristus, když posílá své učedníky hlásat dobrou zvěst evangelium, vyslovuje požadavek: „Obraťte se!“ Znamená to vrátit se k těm hodnotám, které se opírají o jedinečnou skutečnost toho, který Je, který předal Mojžíšovi desky Desatera, který vyžaduje změnu srdce, dává nám, jak říká prorok Ezechiel, srdce z masa, namísto srdce z kamene. Vezměme za svůj Ježíšův program Horského kázání, přikázání lásky a můžeme zjednodušit v řeči platné pro každého: pracujme sami na sobě v duchu Ježíšova Zlatého pravidla: „Takto vše, co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte vy sami jim: hle, to je Zákon i Proroci.“(Mt 7, 12)

Nic není ztraceno, říká nám podobenství o dvou synech. Je na nás, abychom jednali podle vzoru onoho prvního, který neříká pane, pane, ale někdy i vzdoruje, ale je schopen překonat lenost a dá se do práce. To znamená, nehovořit jen o hodnotách, ale usilovně o ně pracovat a nepohrdat druhými. Odpusťte, ale přístup tzv. „liberální demokracie“ nejen že není demokratický, ale pro nás, pro křesťany je neevangelijní. A Ježíšova slova o celnících a nevěstkách platí i dnes. Slova Ježíše Krista, jediného kněze Nového Zákona: „Za vás, za všechny“, jsou skutečným projevem Božího vztahu k člověku a dají nám pochopit, co znamená demokracie.    

                                                                                                           Amen.

Homilie Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého, na závěr konference CCEE 2020.

 

Praha, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, 
27. září 2020, 10.00 hod.