Milí přátelé,

před rokem, 16. dubna jsem sloužil ve svatovítské katedrále rekviem za oběti polského leteckého neštěstí. Dozvěděl jsem se o něm, spolu s naším prezidentem republiky, právě ve chvíli své intronizační mše. V kázání před rokem jsem připomenul starozákonního Joba a neštěstí, která jej stíhala.  Snažil jsem se nabídnout útěchu, která by nebyla planá, ale snažila se prohlédnout mlhou, zakrývající mnohdy pravdu, jak tomu často v dějinách bývá. Mluvil jsem o tom, že zdánlivě nekončící řetězec vin, msty, křivd a opakovaného násilí lze rozetnout. Těžkou pravdu o člověku můžeme zvládnout jen tak, že dokážeme přijmout Kristův kříž. Bolestné rány, jakými v polských dějinách byla Katyň a jakou se stalo i toto letecké neštěstí, lze pochopit jako výzvu k pravdě.  Pravda jediná nás může osvobodit od strachu a beznaděje.

Ptáme se, jako věřící, jaká je to pravda. Není snadná k chápání, není snadná ani k životu, je však naším jediným východiskem. Snad by se dala shrnout do jediné věty, která zní : „Kříž nese ty, kdo jej nesou.“  V současném světě, hledajícím snadné odpovědi na složité otázky jsme zásobováni nejrůznějšími spikleneckými teoriemi o příčinách toho či onoho neštěstí.  Pro nás by mělo být blízkým i slovo „tajemství“. Ne vše se dá objasnit a vysvětlit, jsou pravdy, které musíme poznávat postupně. Nemůžeme se jich zmocnit násilím a naráz. Myslím, že takto je to s pravdou o smyslu utrpení, o smyslu nejrůznějších katastrof.

Chtěl bych vyjádřit znovu svou solidaritu a solidaritu celé církve i našeho národa s těmi, které toto letecké neštěstí zasáhlo nejvíce. Uplynul rok, rok pochopitelného zármutku. Není jistě možné přestat se za zemřelé modlit, není možné na ně nemyslet. Nebylo by však dobré žít jen a jen minulostí a znovu tuto ránu jitřit. Blížící se Velikonoce dávají nám, křesťanům, vzkaz naděje. Jakkoliv s Ježíšem prožíváme jeho utrpení a smrt na kříži, Velikonoce jsou pohledem do budoucnosti, ne vzpomínkou na minulost. Budoucností Velikonoc je ono radostné „aleluja“, které nám zvěstuje, že smrt byla přemožena. Kde je tvůj osten, smrti, ptá se apoštol Pavel. Ježíš je, jak se zpívá ve velikonoční písni, „nad smrtí slavný zvítězitel“. Jeho vzkříšení a zmrtvýchvstání jsou poselstvím, dobrou zprávou pro každého z nás. Jestliže jsme s Ním žili, s Ním také vstaneme z mrtvých.  Je to i mé poselství pro každého z vás, vzkaz pro všechny, kdo truchlí za tragicky zesnulými. Naší jedinou nadějí je kříž – ne jako nástroj utrpení, ale jako symbol vzkříšení, symbol oběti a Boží lásky k nám.

Mons. Dominik Duka OP