Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání z Ostřižimi

Kázání z Ostřižimi

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP se 14. ledna 2015 v Ostřihomi zúčastnil setkání předsedy Kongregace pro nauku víry, kardinála Gerharda L. Müllera.

17. ledna 2015
Kázání

Vážení přátelé,

 

Setkáváme se v době, která nemá velkou vzdálenost od Vánoc, kdy jsme hleděli do jeslí na malé novorozeně, které nám mohlo připomenout veliké tajemství vtěleného Slova. Především příchod mágů, které v naší evropské kultuře považujeme v lidové tradici za krále, dává nám pochopit ten veliký paradox moci a bezmoci. Platí to však nejenom o vtěleném Slově, ale také o síle, či nesíle našeho slova. V našem jazykovém úzu rozlišujeme tuto skutečnost i psaním malého a velkého písmene. Přesto onen tajemný paradox poznáváme i ve slově, které může člověka postavit na nohy, nebo ho srazit k zemi a téměř zbavit síly dál žít. Jedině na této rovině můžeme také chápat i dnešní biblické úryvky které reflektujeme ve vztahu ke kněžství. Jediné kněžství Ježíše Krista, jak nám ho přibližuje úryvek Listu Židům, kdy autor, pravděpodobně starozákonní kněz žijící v alexandrijské diaspoře, snaží se Ježíšovo kněžství vysvětlit na pozadí chrámové bohoslužby v Jeruzalémě, což vyvolává otázku, zdali nebyl psán ještě před pádem Jeruzaléma. Úryvek z Markova Evangelia nám však ukazuje onu spojitost kněžství a kazatelství, službu Slovu, která se naplňovala v kontextu pobytu starozákonních kněží mimo chrám, v městech a obcích Izraele. A tak i my prožíváme ono napětí mezi posláním kněze  liturga a hlasatele, jak v naší biskupské, nebo kněžské službě. Papež František vyžaduje od nás odvahu a sílu k evangelizaci, která opouští liturgický prostor a vstupuje do světa. Víme však, nakolik jsou naši kněží i věřící bezradní, když je žádáme o ono svědectví v ulicích našich měst. Jak začít, jakým způsobem mít důvěru v tuto službu Slova. V rámci příprav na Týden nové evangelizace v našem hlavním městě nejenom kněží, ale i biskup, který je určitou ikonou života v disidentství přiznal, že nemá tuto odvahu. Epištola však říká, že se máme osvobodit z otroctví. Jako děti Abrahámovi neseme v sobě jistotu Boha, který je s námi. Vzpomeňme na Úvod do křesťanství papeže Benedikta XVI., ono pojetí Boha jako Numen personale. Osobní Bůh není jen filosoficko-teologický pojem, ale existenciální skutečnost, bez jejíhož prožívání nebudeme mít nikdy odvahu naplnit úlohu kněze, či biskupa v současném světě. Světě který nám až příliš často připomíná atmosféru putování Abraháma, je to svět velikých změn i pro nás, svět o mnoha neznámých, ale je to boží svět do kterého nás poslal, aby se stal místem boží přítomnosti. Amen.