Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání v bazilice National Shrine

Kázání v bazilice National Shrine

V neděli 25. září 2011 byl arcibiskup Dominik Duka OP hlavním celebrantem mše svaté na počest Antonína Dvořáka v bazilice National Shrine of the Immaculate Conception ve Washingtonu. Pražský arcibiskup byl rovněž kazatelem.

26. září 2011
Kázání

Nezvratně jako skála stojí Boží slovo. Platilo v dobách dávných právě tak jako platí dnes, a bude platit dál pro všechny budoucí generace. Boží slovo je pravda, která je základem spravedlnosti a tím i jediné opravdové svobody lidské společnosti. Je-li Boží slovo odmítáno, vždy dochází ke zlu. Ezechiel volá, a je lépe říct křičí, že odsoudit někoho pro vinu druhého člověka je nespravedlnost a v očích Boha bestiální zločin.

K takovému zločinu mají lidé zvláštní sklon, protože společnost je strukturována a skládá se z různých seskupení. V době velmi nedávné jsme byli svědky zrůdných „–ismů“, které vedly k vytvoření a použití pojmu kolektivní vina. Přijetí tohoto pojmu přineslo holocaust, byl uplatněn na Němcích v závěru války, např. při jejich odsunu z Československa. Tentýž pojem byl aplikován v třídním boji komunistů.

Důležité přitom je, že na útočící straně vždy dojde ke ztrátě lidské důstojnosti, protože mizí svobodné a vědomé rozhodnutí a rozpadne se pocit zodpovědnosti za vlastní činy. Když vraždí zdivočelá lůza, neví pořádně, co dělá. Zmanipulovaní lidé nemyslí, když konají. Člověk, který nemyslí, nemá cosi podstatně lidského. Je zbaven svobody osobního rozhodnutí.

O významu osobního rozhodnutí jsme slyšeli v dnešním úryvku Evangelia. Je tam ukázáno, že rozhodujícím na něm je výsledný čin. Rozhodování není jednoduché, protože od první nepromyšlené reakce k činu je dlouhá cesta. Povrchní ochotu jednoho syna rychle zdolala jeho lenost. První nechuť druhého se při zvážení dosahu změnila v ochotu. Mohli bychom říct, že druhý syn vyšel ze zkoušky jako svobodný člověk, zatímco prvý jako ubohý zajatec. Jeden odchází s velkým ziskem, protože přijal podíl na společné práci. Druhý odchází nejen s prázdnou, ale dokonce s dluhem, protože svým dílem nepřispěl celku, k němuž jako člen rodiny patřil.

Je zdánlivě jen milou náhodou, že takto uvažujeme právě na tomto místě. Jsme v mariánské bazilice, která je národní svatyní katolíků Spojených států. Nalezneme tu celou škálu tradic zemí, odkud přišli Vaši předkové, protože učinili velké životní rozhodnutí – každý sám za sebe. Z počátečních rozhodnutí a mnoha dalších svobodných rozhodnutí vznikaly Spojené státy. Na tomto místě si lépe než jinde můžeme připomenout svou osobní zodpovědnost za charakter i za vliv Spojených států, které se staly jednou z rozhodujících sil ve světovém dění. Zde je možné se zamyslet i nad tím, že jsou oblasti, kde k odsudku člověka stačí, že je Američan, a položit si otázku, proč tomu tak je. Je to proto, že v mnoha zemích je svoboda jednotlivce zcela podřízena zájmu společenství? Není v jiné, totiž ekonomické formě vážně ohrožena svoboda jednání v zemích západní civilizace? Jaká nebezpečí jsou dána obtížností dialogu tak odlišných kultur?

Mohli bychom najednou upadnout do zmatku, nerozhodnosti, případně i strachu z budoucnosti. Jenže stačí pohlédnout na tu, které je zdejší prostor zasvěcen. V dějinách světa nastala doba spásy a milosrdenství ve chvíli, kdy Panna Maria vyslovila své „Staň se“. Bylo to zcela osobní rozhodnutí! – šlo v tu chvíli především o ni. Bylo to nesmírně statečné rozhodnutí! Bylo to obětavé rozhodnutí – zříkala se všech představ o šťastném domově. Bylo to rozhodnutí uvážené – vedla s andělem hovor, než se vyslovila. A bylo to rozhodnutí naprosto svobodné – přijala z lásky a v důvěře pozvání na díle spásy.

Mons. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský