Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání v pondělí po Květné neděli

Kázání v pondělí po Květné neděli

Přepis kázání, které kardinál Dominik Duka pronesl při ranní bohoslužbě 6. dubna 2020 v kapli pražských arcibiskupů. 

6. dubna 2020
Kázání

 

Drazí v Kristu,

v tomto týdnu nás bude až do Velkého pátku ze Starého zákona provázet prorok Izaiáš, který spolu s Jeremiášem patří mezi největší postavy světové literatury, poezie. Škoda, že v našich školách se tomu dodnes neučí. My máme často jiné velikány.

Ale co chci říci, mezi Izaiášem a velikonočními událostmi Ježíšova života je osm století. Když v rorátech zpíváme Izaiáš, prorok evangelický, nic proti ekumenismu, neznamená to, že Izaiáš byl evangelíkem, ale že Izaiáš vidí to, co se naplní v Evangeliu, té radostné zvěsti o Bohu, který je s námi.

V minulém týdnu jsme při chválách četli krátký úryvek z úplného závěru z proroka Izaiáše. Ten krátký úryvek bylo vyznání Boha, Hospodina. Víte, my, když slyšíme to slovo Hospodin, tak mu úplně nerozumíme. Ano, mnozí v tom slyší slovo hospodárnost, je v tom kus pravdy. Proč?

Protože víme, že Izraelité si začali později uvědomovat stále hlouběji a hlouběji, co znamená Boží jméno - Jahve - Já jsem, který jsem. To je to největší tajemství, kterého se můžeme dotknout. To je ta největší skutečnost, která je s námi. Proto jsme plně a skutečnými lidmi, když jsme v tomto kontaktu.

Když Židé překládali Bibli do řečtiny, tak začali používat místo onoho Božího jména, které ale dokázali přeložit, tak ho začali překládat slovem Kyrie, Kyrios, protože v tom byla jaksi obsažena všemohoucnost. Tak také vítali císaře, zbožnělého císaře, když vstupoval do měst.

Takže to naše volání Kyrie Eleison, prosím vás, neznamená lítost, smutek, pokoření. To jsou slova jásání, ale to je také protest, který zavedl apoštol Pavel. A tak křesťané začali používat ono oslovení Kyrie Eleison.

A tak zdravíme Krista. Ne císaře, ne tyrany, ale zdravíme toho, který právě v té 65. kapitole, v tom závěru Izaiášových proroctví, říká a jako voják se hlásí, zde jsem, zde jsem, Izraeli. Jsem s tebou. Toto si chceme uvědomit právě v tom Svaté týdnu.

Bylo to pro mnohé Izraelity strašně těžké a odmítali takovouto vizi Mesiáše. Oni chtěli vidět Davida, krále, velkého stavitelé říše.

Najednou mají přijmout Izaiášovu vizi, služebník, sluha, ébet, otrok. To znamenají ta slova služebník, Hospodin. A tady je třeba si uvědomit, že to nebylo otroctví ve smyslu ztráty svobody.

Proto stále se zdůrazňuje ve Svatém týdnu, že Ježíš šel dobrovolně, rozhodl se.

Ano tak, jako se musí rozhodnout voják, když jde na frontu. Zde jsem, dal jsem přísahu, že budu se svým národem. Dal jsem přísahu, že položím život, bude-li to nutné, za svůj domov, za svoji rodinu, rodiče, manželku, děti, za své sousedy, za zem, která je naše.

Víte, tady je třeba si uvědomit, co znamená skutečná láska. Právě prorok Izaiáš dokázal vyjádřit ono vyznání lásky Boha ke svému národu. I kdyby na tebe tvá matka zapomněla, já na tebe nezapomenu.

Mateřské lásce jsme se nenaučili jenom od srdce matky. Ale mateřskou lásku jsme poznali tak, jak to říká jedna paní doktorka, mikrobioložka, když ošetřujeme své malé děti, se kterými musíme projít všechny dětské nemoci. Proto máme rýmu, kašel. Jak máma, tak táta. Ale tak se také upevňuje naše síla a naše imunita. To nejsou moje slova, to jsou slova této moudré ženy a matky.

Myslím, že tady teprve začínáme plněji chápat, když prožijeme Svatý týden v té karanténě, v té určité izolaci, ale nebudeme sami, protože On je a bude v tyto dny s námi. On nám tedy říká, zde jsem, zde jsem, já jsem zde s vámi. A je s námi. Čím víc budeme se cítit opuštění, čím víc nám bude vadit, že nemůžeme se účastnit liturgie, nemyslete si, že ani mně to nevadí, protože Velikonoce jsou těmi nejkrásnějšími bohoslužbami nejen roku, ale často celého života.

Ale můžeme je prožít v tom skutečném sjednocení s Ním. Proto Svaté přijímání touhy hraje takovou roli.

Ano, Evangelium nás zavedlo jakoby zase zpátky. Včera jsme vlastně prožili celý Svatý týden v Matoušových Pašijích, a dnes jsme v domě Lazara, Marie a Marty. A vidíte, jak velmi často lidská podlost, to je smysl toho úryvku, dovede se skrývat za velkými, krásnými, lidumilnými díly. V tom je ten odporný čin zrady nejenom Jidášovy, ale zrady každého člověka.

A nezapomeňte; to je smysl Svatého přijímání, kde se sjednocujeme s ním a chléb a víno je prostředek, proměněný prostředek, abychom mohli být s Ním, ale především je to prostředek k tomu, aby On byl s námi.

A tak, při této mši svaté, když jsme slyšeli ta slova, zde jsem, zde jsem, říká ten, který je, mysleme především na, ty kteří plní svůj slib, svoji přísahu. Lékaři, zdravotní sestry, vojáci, policisté, hasiči jsou v první linii.

Uvědomujete si právě v této situaci oné karantény a všech těch protiinfekčních předpisů, jak je důležité, že nejsme sami, On, ve službě těchto lidí, je s námi. Ten, který je, bez kterého bychom nebyli.

Amen.

Kázání kardinála Dominika Duky z arcibiskupské kaple, 6. dubna 2020