Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání z Kevelaeru

Kázání z
18. září 2017
Kázání

 

Rád bych poděkoval za pozvání, abych s vámi mohl slavit Eucharistii a uctít zde, na tomto mariánském poutním místě, Pannu Marii Těšitelku zarmoucených (Trösterin der Betrübten) v roce stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě v údolí Cova da Iria. Již samotný titul Matky Boží zde v Kevelaeru nám přiblížil především 18. verš 24. kapitoly z knihy Ježíše Siracha: „Jsem Matka krásného milování.“ Mariánský kult nejen že oslovuje svou jedinečností, ale sám upevňuje lidskou důstojnost a jedinečnost člověka, tedy ženy, muže i dítěte. Proč chápeme tato slova o mateřské lásce? Tato otázka má jen jednu odpověď: porozumět a pochopit tuto lásku krásného milování jsme se učili v mateřském lůně pod srdcem naší matky, v jejím náručí jako bezmocné děti, ale přitom šťastni v bezpečí lásky, která je nepřemožitelná. To je také první důvod proč zhruba 800 000 poutníků, mužů žen i dětí zde přichází každý rok, na toto místo k Panně Marii Těšitelce zarmoucených.

V době třicetileté války osloví Panna Maria podomního obchodníka Hendricka Bußmanna a jeho ženu: mají zhotovit kapli, zadání, které se opakuje téměř na každém poutním místě. Tak jako na všech mariánských poutních místech i zde Panna Maria oslovuje prosté lidi či dokonce malé děti. Jen namátkou si připomeňme: Guadalupe, Lurdy nebo Fatimu; mladý Mexičan domorodec, prostá dívka z chudé rodiny či děti pasáčci z Cova da Iria, jím je svěřována velká úloha předat poselství. Jejich neoblomná láska a nezměrné úsilí, jim dodává neuvěřitelnou odvahu, s kterou si vybojují předání Mariina poselství určeným adresátům. Vždy je to však v době naplněné bolestí a zápasy, utrpením, válečnými hrůzami, nebo pronásledováním a obavami. Pokaždé se jedná o svobodu či vysvobození z otroctví útlaku válečných hrůz a nouze.

Mariánský kult nepřináší jen emoce a citové naplnění, ale staví ohroženého člověka na nohy, dává odvahu nerezignovat a nevzdávat se, i když reálný pohled budí dojem ztracených zápasů. Panna Maria nás povolává v dějinách k heroickým zápasům: 1456 u Bělehradu, 1571 u Lepanta, 1683 u Vídně. Láska a odvaha spojená s nadějí a vírou vlastní tomuto mariánskému kultu, jsou klenotem naší víry katolicismu, o který se nemůžeme nechat okrást. Evangelijní úryvek v podání svatého Jana nás přivádí na Kalvárii pod kříž, stavíme se do řady s Ježíšovou Matkou a její sestrou Marií Kleofášovou, svatým Janem a Maří Magdalenou. Ježíšova slova k Janovi „Hle, tvá matka“, platí i nám. To je důvod proč jsem začal tuto homilii náčrtem mateřské lásky, slova Janova evangelia potvrzují pravdivost naši úvahy. Neztrácejme však ze zorného pohledu Krista na kříži, tak jako o Vánocích v betlémské jeskyni hledíme na dítě v náručí jeho Matky, tak na Kalvárii hledíme na otevřenou náruč jejího Syna, ale v její přítomnosti. Nelze tedy tvrdit, že mariánská úcta odvádí od Krista, ale z toho, co jsme si řekli, vyplývá, že naopak skutečná mariánská úcta vede ke Kristu, vede k Bohu, vede ke zdroji, kterým je Láska.

Před mým zrakem vidím Michelangelův Poslední soud na čelní straně v Sixtinské kapli v době konkláve, které zvolilo papeže Františka. Kristus soudce a vládce zvedá ruku v senátorském gestě, aby promluvil, vyřkl nad námi soud. Nebudeme souzeni na základě našich chyb a pokání, ale podle míry naší lásky, kterou jsme se učili v lůně své matky, kterou jsme se učili od Jeho Matky, naší duchovní Matky. Panna Maria pohlíží na svého Syna a my víme, že na nás nikdy nezapomínala a nezapomene. Poznáváme smysl slov 18. verše: „Ich bin die Mutter der schönen Liebe, der Gottesfurcht, der Erkenntnis und der frommen Hoffnung.“ Matka a Syn, Bůh a člověk, člověk stvořený k Božímu obrazu, jak říká Bible, jako muže a ženu jej stvořil. Stali jsme se obrazem Boží lásky. Právě u svatého Jana čteme novozákonní definici Boha: „Bůh je láska“. Této definici nemůžeme porozumět bez znalosti mateřské a otcovské lásky.

Konrad Adenauer řekl o poutních místech, která také rád navštěvoval: „Jsou to hlavní města, kde se v modlitbě rozhoduje o osudu světa!“ Proto i zde hledali sílu a útěchu věřící v době třicetileté války, v době kulturního boje (Kulturkampf) za kancléře Bismarcka, kdy téměř polovina biskupů byla vězněna nebo internována. U Panny Marie Trösterin der Betrübten hledal sílu ve svém zápase s nacismem i ministerský biskup kardinál Clemens Graf von Galen, to on se zasloužil o schválení textu votivní mše svaté k Panně Marii začínající slovy: „Ave spes nostra.“ Tedy ještě jednou a naposledy cituji 18. verš 24. kapitoly z knihy Ježíše Siracha: „ Jsem Matka čisté lásky, bázně, poznání a důstojné naděje. Jsem Matka krásného milování.“

 

Kázání J. Em. Dominika kardinála Duky OP na poutním mariánském místě Panny Marie Těšitelky zarmoucených v Kevelaer v Německu 17. září 2017.