Osud svatodušních svátků souvisí nejen s málo, nebo falešně reflektovanou reformou liturgického kalendáře. Jestliže jsme stavěli život liturgie na třech svátcích: Vánoce, Velikonoce a Letnice, pak to souviselo i s občanským kalendářem a koloběhem v přírodě. To se projevilo i folklórním doprovodem k těmto svátkům. Jejich původ má však v liturgii jiné kořeny. Vrcholným bodem liturgie jsou Velikonoce. Bez nich by se vlastně nic tak důležitého neodehrálo. Nestačí však jen mít na mysli Kalvárii, ale především Vzkříšení, které je potvrzením všeho, tedy i Vánoc. Zdůrazněním, že Letnice jsou uzavřením velikonoční doby, přineslo bez hlubšího pochopení jejich degradaci a ve spojení se zánikem zemědělské civilizace, která udávala barvu i tón života, pak právem hovoříme o „svatodušním zapomnění“ nejen v liturgii, ale i v životě.

Záznam kázání:

Liturgie není především ideologií či rituálem, ale vychází z reality Božího zjevení. Boží zjevení se naplnilo a vyvrcholilo o Letnicích. Učedníci jsou bez Krista bezradní jako tělo bez duše. Ve zprávě ze Skutků apoštolů o seslání Ducha Svatého vystupuje Ježíšova Matka, Panna Maria jako přední postava; a zde jsou počátky mariánského kultu v Církvi. Do horní místnosti jeruzalémského večeřadla vtrhne bouřlivý vichr (Ruah – Jahve), a vše se změní. Z učedníků se stanou apoštolové, to je svědci a hlasatelé. 

Jeden z významných představitelů dogmatické teologie naší doby Gerhard Ludwig Müller (mimochodem jeho práce je i v českém překladě) začíná svou stať o Duchu Svatém, o jeho příchodu a doslova o zjevení: „Zjevení v křesťanském chápání znamená Boží sebesdělení. Toto dějinné sebesdělení Boha Otce vrcholí ve vtělení jeho věčného Slova. Bohočlověk Ježíš Kristus je dokonalým zprostředkováním Boha člověku. Tímto způsobem, nabídkou, je Duch Svatý tím, co vychází z nejhlubší podstaty Boha, sděluje se a vstupuje do nejvnitřnějšího osobního sebeuskutečnění člověka (do jeho srdce, Řím 5, 5).“ Je to Duch Svatý, který vstoupí Vám, biřmovancům, do Vašeho nitra. „Duch Svatý je také ten, který odkrývá poznání Ježíše Krista jako Otcova Syna a konečného prostředníka Zjevení. Duch Svatý zjevuje Kristovu božskou slávu a jeho převzetí Boží vlády, jediné Boží sebeuskutečnění v jeho vnitřní podstatě a vnějším působením i ve stvoření, ve zjevení v dějinách spásy a v konečném dovršení se proto nazývá Bůh Otec, Syn a Duch Svatý (Mt 28, 19)“.

Není naše doba stejně bezradná jako učedníci ve večeřadle? Stále slyšíme: nejsou osobnosti, nejsou vůdčí postavy … Společnost se proměňuje v beztvarou hmotu, chaos idejí, zmatený a bezradný zástup. Možnost proměny naší společnosti závisí na přijetí Ducha Svatého, který je Skutečností. On je Duch Moudrosti, říká Starý Zákon, svatý Jan ho nazývá Duchem Pravdy, apoštol Pavel mluví o Duchu svatosti a posvěcení, to je duch jinakosti, Boží transcendence a imanence. 

Dnešek potřebuje pevné osobnosti, nikoliv beztvará individua. Tekoucí identita je jako bačkora, nová může být líbivá, má jistý tvar, ale časem se promění v nefunkční patvar. Moji mladí přátelé, biřmovanci, vy musíte být pevní, musíte mít tvar, formu. Jako dámský střevíc nebo pánská polobotka. Proč mluvím tímto jazykem? Na celém světě nás proslavil muž, který měl svůj charakter a je příkladem společenské angažovanosti i s duchovním rozměrem. Baťa nám připomíná, že jenom ti, kteří budou pevní a rozhodní, jako je i jinak světoznámý sv. Jan Nepomucký; se mohou stát svědky a osobnostmi nové doby. A tak „střevíc“, či „polobotka“ Vám i ve stáří uchová formu a krok. Lidská identita je jako i identita Ježíše Krista dílem Ducha Svatého. Proto se člověk rodí jako muž a žena. Vzpomeňte na svou přípravu, na sedm darů Ducha Svatého, které z vás vytvářejí osobnosti s pevnou identitou. Ano, musíte být osobnosti, rozumné bytosti, které chtějí a vědí co, mají vůli a vědí, že člověka neformují emoce, ale člověk je přeměňuje v cit, a tak se teprve stává bytostí schopnou lásky. Láska však nemůže existovat bez statečnosti a trpělivosti.

Nestačí hovořit o lásce jako o bezbřehé emoci! „Kdo mne miluje, zachovává má přikázání.“, říká Kristus. Dnes o Letnicích slaví Izrael slavnost Předání Tóry (Zákona, Smlouvy). Je to slavnost Písma Svatého. Autorem Písma Svatého je Duch Svatý, protože všechny knihy Bible byly napsány pod vlivem Ducha Svatého. Chcete-li však pochopit Ježíšovo přikázání lásky k Bohu a člověku, tak přijměte dnes úkol: Odnesete si jako vzpomínku na dnešní den Písmo svaté, kapesní vydání. Přečtěte si Desatero v plném znění v Knize Exodus a Deuteronomium. Přečtěte si Píseň Písní a Píseň lásky sv. apoštola Pavla z Prvního listu Korinťanům tj. 13. kapitolu.

Proč je naše společnost v trvalém chaosu, v napětí, rozervaná závistí a nenávistí, neschopná dialogu, tolerance a přátelství? Nemá osobnosti, ale žít v chaosu je šílenství. Žít bez osobností, to je charakterních, rozvážných a lásky schopných lidí, není řešením. Pouhé politické manifesty, prohlášení, petice jsou v chaosu doby bezzubé. Řekl bych „pro kočku“, ale nechci tím urážet domácího mazlíčka, který si svou identitu stále pevně drží.