Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání z lužického Róžantu

Kázání z lužického Róžantu

Kardinál Dominik Duka navštívil 2. července hornolužické město Rosenthal bei Kamenz, česky Róžant, kde pro místní komunitu Lužických Srbů odsloužil bohoslužbu.

9. července 2019
Kázání

 

Rád bych poděkoval za Vaše pozvání a za přivítání zde v Lužici v Róžantu. Velmi rád jsem toto pozvání přijal a budu s vámi slavit svátek Navštívení Panny Marie. Sám tento svátek nás přivádí do doby, kdy jsme vytvářeli jedno veliké společenství v říši Otce vlasti Karla IV. Autorem tohoto textu je arcibiskup Jan z Jenštejna, výrazná postava našich společných církevních dějin, který umírá ve vyhnanství v Římě, kde je pohřben v chrámu sv. Praxedy, u kterého v klášteře pobývali naši slovanští věrozvěsti sv. Cyril a Metoděj. Naše země a naše národy společně vstupují s přijetím víry v Ježíše Krista, syna Panny Marie, na hlediště historie. Naše společné duchovní, kulturní a v určitých obdobích i politické svazky vytváří bohatý pramen, z kterého žijeme do dnešní doby. Lužice, Čechy, Morava, Slezsko, mohli bychom jmenovat i naše jednotlivá města a poutní místa, na kterých se naši předci nejenom setkávali, ale i vzájemně obohacovali a byli také i duchovně obdarováváni. Po určitou dobu byla i pražská katedrála sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie společným duchovním symbolem. 

V dnešní liturgii svátku Navštívení Panny Marie u Alžběty setkávají se dvě ženy, budoucí matky, ale ve skutečnosti jak nám naznačují slova evangelia, setkali se i jejich synové. Náš Pán Ježíš Kristus a jeho předchůdce sv. Jan Křtitel. Myslím, že je to výmluvné svědectví, které vypovídá o hodnotě mateřství, o lidském životě, jeho důstojnosti od počátku až do konce. Hovoří tak o důstojnosti člověka, kterým je muž či žena.

Velmi často můžeme slyšet, že církev dává ženě vždy jenom druhořadou roli, a to především v kuchyni u plotny. Slavíme-li liturgii, v prvním kánonu při modlitbě v tomto společenství, spočteme-li jména svatých mučedníků – mužů a svatých mučednic – žen, jsme v rovnováze. V církvi uctíváme světice; ano matky, vdovy, panny, dokonce mladičké dívky, ale máme také i Učitelky církve! Ještě jsem se v životě nesetkal s Učitelkami marxismu-leninismu. Myslím, že je to samozřejmé, protože žena-matka není rozsévatelkou závisti a nenávisti, ale mateřské lásky. Setkáváme se s matkou Ježíše Krista, Toho, který se stal člověkem v jejím lůně. Panna Maria je nazývána Theotokos, Bohorodičkou. Člověk podle prvních stránek Bible byl stvořen jako muž a žena, je Božím obrazem, podobou, ale v komplementaritě.

Jak chápat ono Zjevení Boha v oplodněném vajíčku? Boha nikdy nikdo neviděl. Tedy jakou můžeme mít představu o Bohu? Upřímně řečeno, nemůžeme. Tak jako oplodněné vajíčko nepřipomíná člověka, ani muže, ani ženu. Ale je v něm obrovská potencialita, je v něm ukryta možnost, schopnost stát se a být plně člověkem, mužem či ženou. A to je důvod, proč chráníme lidský život od jeho počátku, od onoho zlomku vteřiny, v kterém je přítomen genom ženy či muže. Zamýšleli jsme se někdy nad touto cestou Božího Syna k nám? Nad smyslem života a posláním Ježíše Krista? Bůh k nám nepřichází, aby byl naším vládcem, tyranem, despotou. Přichází k nám, aby nám rukou Ježíše Krista nabídl pomoc a v smlouvě lásky zpečetěné jeho Krví a vydáním jeho Těla jsme i my zváni do tohoto Božího společenství. To je smysl Nanebevstoupení Páně, svátku, který jsme slavili, ale to je také i smysl Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, což je de facto nejstarší mariánský svátek a termín Theotokos, odborný teologický výraz efezského koncilu, se stává symbolem stavby římské baziliky Santa Maria Maggiore, kde byl schválen překlad Písma svatého a liturgických knih, které přeložili do staroslověnštiny naši věrozvěsti sv. Cyril a Metoděj.

Tento překlad se stal základem pro všechny překlady slovanských jazyků, tedy i pro váš lužickosrbský překlad Bible. Ten vás také spojuje se sázavským klášterem sv. Prokopa a emauzským klášterem, který v době zmíněného krále a císaře Karla IV. se vrátil k pěstování prvního literárního jazyka nás Slovanů, staroslověnštiny. Panna Maria, kterou uctíváte na poutním místě Mariastern, plní roli ženy-matky, která chrání své dítě devět měsíců pod srdcem, která ho živí vlastním tělem, vlastním mlékem, v nemoci jej ošetřuje a bdí u jeho lůžka, a proto my všichni, když jsme byli malí, hledali jsme jako první útočiště u své matky. Tak Panna Maria je naší ochránkyní.

Mariánské poutní svatyně vznikají mnohem později. Předběhly je poutní svatyně k hrobům apoštolů, jako je známé poutní místo Santiago de Compostela či svatomartinské poutní místo Tours ve Francii. Důvod je jednoduchý: protože při každém slavení Eucharistie se nutně vytváří i naše společenství s jeho Matkou, naší sestrou ve víře a následovně i Matkou církve. A tak mariánská úcta, která je vám zde v Lužici vlastní, ať je také zdrojem a silou, z které bude vycházet i vaše úsilí jak v duchovním životě, tak v hájení vaší duchovní, kulturní i národní identity. Chci vás ujistit, že v době komunismu jste vždy pro nás byli určitou nadějí, protože jsme o vás, díky vzájemným stykům, věděli. Velikonoční jízda nám mohla připomínat blanické rytíře sv. Václava, legendární vojsko, které se skládalo z družiny tohoto knížete, která byla taktéž povražděna a jejíž hroby se nalézají v místě u hradu Tetína. Na místě, kde sv. Václav prožíval své dětství u své babičky sv. Ludmily, která je chápána jako duchovní matka slovanských národů, protože její křest znamenal vstup slovanstva do společenství křesťanské Evropy.

Amen