Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Kázání z velehradské pouti 2016

Kázání z velehradské pouti 2016

Na  tradiční velehradské mši ke cti a slávě sv. Cyrila a Metoděje kázal kardinál Dominik Duka.

5. července 2016
Kázání

 

Drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu, zde na posvátném Velehradě, jako i u televizních obrazovek, či u rozhlasových přijímačů.

 

Jsme v mimořádném Svatém roce milosrdenství, a kde jinde bychom se měli dovolávat Božího milosrdenství než zde.

Zase jsme na Velehradě. Katolický týdeník číslo 27/28 vychází s titulkem: „Léto začíná poutí na Velehrad.“ O této novinové větě nelze pochybovat. Uvědomme si však, že bez Velehradu by nebyl ani Katolický týdeník. Velehrad nám daroval písmo, tedy naši slovanští apoštolové sv. Cyril a Metoděj. Připomeňme si Proglas, nemíním tím však rozhlasovou stanici, ale onu předmluvu k Evangeliu od sv. Cyrila - Konstantina. Evangelium, to je dobrá zpráva, to není jen historie, to by měla být i přítomnost, z které se rodí budoucnost. Tou zprávou je Boží slovo - Pravda. Pán Ježíš o sobě řekl: „Já jsem cesta, pravda a život!“

 

Zde na Velehradě se v minulém století několikrát rozhodovalo o našem bytí či nebytí. Zde jsme se naučili, co znamená pravda, co znamená falešná propaganda, či lákavé sliby. Zde jsme se naučili komu věřit a koho odmítnout. Jak to napsal apoštol sv. Pavel (zde se musí říkat svatý!): „Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky, ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem.“ Víra se dovolává vždy rozumu, intelektu, ale zdravého selského rozumu, jak říkal Louis Pasteur. Pravdu nevlastníme, pravdu hledáme a ona nám je v konci darována. Odmítáme však hlasatele, kteří mají každý svou pravdu, kteří hlásají, že pravda vlastně neexistuje a v okamžiku, kdy se ozvete, tak jsou to jen oni, kdo má pravdu a začnou vás častovat nadávkami a všemi způsoby se pokouší vás umlčet.

 

Evangelium, které přinesli a předali učenci devátého století sv. Cyril a Metoděj, naplňuje slova proroka Izajáše: „...poslal mne zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Sionu obveselit...“. Nepatřili k elitám, které pohrdají druhým člověkem, lidmi práce a služby. Zde, na Velehradě, se od počátku setkává moc se silou pokorného ducha.

 

Dovolte mi, abych zde připomněl v roce sedmistého výročí narození Otce vlasti, který začínal jako markrabě moravský, císaře a krále Karla IV. jeho slova z Životopisu sv. Václava: „Když se šířilo náboženství křesťanské, byl z přízně milosti Boží pokřtěn Svatopluk, král Moravanů od sv. Cyrila, tamějšího arcibiskupa a když nastoupil po něm na stolec arcibiskupský jeho bratr sv. Metoděj, byl pokřtěn slovutný vévoda český Bořivoj společně se svou manželkou sv. Ludmilou mučednicí od téhož svatého velekněze Metoděje v metropolitním městě Moravy Velehradě, v chrámu sv. Víta.“ Ne, nechci přepisovat dějiny, ale podstatný je křest Bořivoje a sv. Ludmily na Velké Moravě. Právě tento křest se stává podstatou státnosti, která přešla po zániku Velké Moravy do Prahy, jak píše pražský biskup Daniel I., když žádá královskou korunu pro knížete Vladislava. Podobné argumenty použil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, když žádá císařskou korunu pro krále Přemysla Otakara II. To byl velký sen sv. Anežky, která je letos zde s námi na Velehradě. Sen, který se naplnil v případě jejího prasynovce císaře Karla IV. Rozhodující událost pro vznik svého státu a církve si připomíná i bratrské Polsko. Děkuje kněžně Doubravce, pravnučce knížete Bořivoje a sv. Ludmily za 1050 let křesťanství polského státu. Mám ještě nyní před sebou obraz křtu Polska od Jana Matějky, jehož obraz svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje nalézáme ve Velehradské bazilice.

 

Slovo křest vychází z latinského Crux - kříž. Na kříži se setkává Bůh s člověkem, naše lidství skrze Ježíše Krista, který sestoupil z nebe a vystupuje vzhůru k nebi. Horizontální směr zleva doprava nás učí pravé lásce a přátelství k druhému člověku. To nás naučil Ježíš Kristus, který dává svůj život za nás za všechny. To jsou principy, na kterých stojí naše civilizace, naše lidská důstojnost a rovnost. Ne závist a nenávist, pohrdání a nadřazenost. Naopak zde jsou kořeny naší humanity a demokracie. „Ježíš, ne Cézar“, volával z londýnského rozhlasu v době druhé světové války ministr zahraničí Jan Masaryk, člen londýnské vlády Msgre. Jana Šrámka, který právě zde na Velehradě odpočívá na místním hřbitově a připomíná nám cyrilometodějskou tradici, která vždy usilovala o život ve svobodě a suverenitě.

 

Buďme milosrdní jako Otec a vyprošujme si přízeň milosti Boží!

Amen.

Homilie J.Em. Dominika kard. Duky OP, Cyrilometodějská pouť,

Velehrad 5. července 2016

Záznam kázání:

 

Štítky: TAg 2 Tag