Drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu, dovolte, abych vás v prvním dnu Nového roku pozdravil a popřál vám Boží požehnání po celý rok. Zasílám svůj pozdrav spolubratřím v biskupském, kněžském a jáhenském úřadě, řeholnicím a řeholníkům a těm, kteří spolu s nimi slaví Rok zasvěceného života, jak určil papež František. Můj novoroční pozdrav patří vám, sestrám a bratřím, kteří zabezpečujete chod v našich farnostech i v těch nejzapadlejších kostelích a kaplích, rovněž tak pastoračním asistentům, katechetům, pracovníkům charity, pedagogům v církevních školách i dalších diecézních zařízeních. Můj pozdrav a přání patří vám, kteří přicházíte pravidelně na bohoslužby i vám, kteří přicházíte s námi slavit především radostnou vánoční dobu.

V tomto roce spolu s námi slaví Nový Rok také evropská křesťanská mládež, která přijala pozvání na setkání s komunitou Taizé v našem hlavním městě po více než 20 letech. Mohou se tedy s námi radovat nad 25 lety života ve svobodě, bez které by toto setkání ani nebylo možné. Nebudu se vracet k minulému roku, kdy jsme 15. listopadu poděkovali sv. Anežce za dar svobody spolu s papežovým vyslancem kardinálem Pietrem Parolinem. Budeme mít v tomto roce řadu příležitostí připomínat si jednotlivé kroky, kterými nás Bůh vedl v daru svobody při obnově našeho církevního života.

Vstupujeme do Nového roku s touhou, aby byl požehnaný a klidný. Papež František nás upozorňuje, že mír je možný jedině na základě bratrství, které však je denně pošlapáváno nejen v místech válečného konfliktu a hladu, ale také i v naší zemi; a to často zbytečnými neshodami, hrubostí spojovanou s neskrývanou nenávistí a závistí. Již několikrát zazněla papežova slova o rozdmýchávání 3. světové války, jak naposledy učinil po návštěvě v Turecku. Ani my, křesťané, nedáváme vždy dostatečný dobrý příklad a chybí někdy i záruka, že opravdu chceme žít život v bratrství. Situace mezi Dněprem a Volhou je toho důkazem.

Věřím, že mladí lidé z celé Evropy i z ostatních světadílů spolu s naší mládeží jsou nadějí do budoucna, ale také i přípravou na Dny víry, které budeme slavit v Praze na přelomu května a června po Noci kostelů. Chceme podat ruku ke spolupráci se spoluobčany hlavního města, s kterými žijeme často pod střechou jednoho domu, denně cestujeme v tramvaji či metru, setkáváme se na pracovišti, nebo sedáváme ve školní lavici.

Žít s druhými a pro druhé nás učí ten, který při své poslední velikonoční večeři nám na rozloučenou předal zákon skutečné lásky s vysvětlením, že největší lásku má ten, kdo dává život za své přátele. O tom nás přesvědčují denně tisíce obětí pronásledovaných křesťanů a čestných žen a mužů na celém světě, kterým nejde jen o sobecké pohodlí. Vidí v druhém bratra nebo sestru, bližního, či chcete-li, v duchu zlatého pravidla, svého spoluobčana. To si připomeneme při Národním eucharistickém kongresu na podzim v Brně, v blízkosti Velehradu, kde je duchovní kolébka naší víry, ale i státnosti, která spočívá ve křtu knížete Bořivoje a svaté Ludmily. Velehradská a staroboleslavská svatováclavská pouť nejsou ani folklorem, ani oslavou výročí, ale přihlášením se k výzvě, na které stojí celá naše existence.

V tomto roce si připomeneme také 70 let od skončení 2. světové války spolu s obnovou Československa. Chceme poděkovat Bohu, ale i statečným občanům, mužům i ženám, kteří darovali svůj život za naši svobodu bez ohledu na politickou, národní nebo náboženskou příslušnost. Je dostatek důvodů k tomu, abychom na ně nezapomínali, protože víme, jak veliké oběti přinesli naši spolubratři kněží, řeholníci i řeholnice, (jak české, tak německé národnosti) v koncentračních táborech a nacistických vězeních, nebo naši bratři a sestry ve víře na frontách, či při práci v zahraničí. Náš dík patří i zahraničnímu odboji a vládě v Londýně, ale i padlým vojákům spojeneckých armád vítězných mocností.

Dovolte, abych touto cestou s modlitbou na rtech i vaším jménem prosil všemohoucího Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, aby na přímluvu Paladia země České a našich svatých ochránců země žehnal a chránil naše rodiny, všechny naše spoluobčany a celou naši krásnou vlast.

+ Dominik kardinál Duka OP

arcibiskup pražský a primas český