Jako o Vánocích, tak i o Velikonocích je středem naší pozornosti noc. Noc hraje základní roli v životě otce naší víry, Abraháma.

V noci Abraháma oslovuje Bůh. A k němu se vztahuje jak židovství, tak křesťanství, i islám. Noc hraje základní roli v životě Mojžíše a izraelského národa. Je nocí vysvobození. Ježíš se narodí ve vánoční noci, a také v noci Velikonoc vítězí nad smrtí.

Uvažujme o významu noci v našem životě. Nedáme zapravdu Immanuelu Kantovi a jeho výroku?: Hvězdné nebe nade mnou a mravní řád ve mně jsou dvě věci, které mě naplňují údivem. Není to noc, kdy si klademe otázku po smyslu našeho života, našich plánů, lásek, snů a utopií? Není to noc, kdy se také tážeme po Tom, který dává smysl vesmíru a naší existenci?

Slavíme květnou neděli, či jak říkají na jihu podle latinského názvu, palmovou neděli. Slavnostní vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma.

Ona jízda na oslu připomenula jeho současníkům korunovaci judských králů, především krále Davida. Na oslu, protože chov koní začíná v judském království teprve po Šalamounovi. Proto také můžeme pochopit, proč přítomné zástupy poutníků volají k Ježíšovi: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“.

V okupované zemi je to výbuch naděje, ale pak přijde páteční zklamání. Ani my se nevyhneme připomínce velikonoční naděje. To jen tajemství velikonoční noci nám může říct, jaký je rozdíl mezi iluzí a skutečností. To platí především o Velikonocích. Skutečnost je vždy fantastičtější než všechny vize. Tou skutečností je Kristovo vzkříšení. Jedině v této perspektivě porozumíme tajemství Svatého týdne.

Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský