Bratři a sestry, milí přátelé,

vítám vás v této katedrále, kam jsme přišli, abychom se rozloučili s mým ctihodným předchůdcem Miloslavem kardinálem Vlkem. Je jistě správné, když kazatelem bude biskup František Radkovský, neboť mu byl nejbližším ve velké rodině Hnutí fokoláre, v níž se kardinál Vlk cítil nejvíce doma, jak o tom svědčí jeho biskupské heslo. Jsem Františku Radkovskému vděčný, že se ujal úkolu vykreslit portrét zesnulého, načrtnout ty osobnostní a duchov­ní rysy, pro které byl ctěn a milován.

O tom všem proto hovořit nebudu, ale musím se s otcem kardinálem Mi­loslavem rozloučit při slavnostní mši sv., kdy budeme děkovat Všemohou­címu za to, že ho mezi nás postavil a chránil ho po celý požehnaně dlouhý život. Dopřál mu vykonat mnoho pro církev i pro náš stát, jak o tom svědčí propůjčený Řád TGM,  podobně jako jeho účast na vzájemném česko-německém smíření, což potvrzuje nejvyšší německé vyznamenání Grosses Verdienstkreuz „Velký kříž za zásluhy“; dopřál mu vítězně překonat mnohé překážky, které se mu stavěly do cesty. Tak také, podepřen modlitbami nespočetných věří­cích a jistě i dobrým přáním mnoha dalších, prošel i strmou a kamenitou cestu posledních týdnů svého života.

Loučíme se s pražským arcibiskupem, nástupcem kardinála Tomáška, kterému připadl úkol vystavět budovu církve ve svobodném, suverénním a demokratickém státě. Stál v čele Biskupské konference České a Slovenské federativní republiky, po rozdělení státu plnil nejen úlohu předsedy Čes­ké biskupské konference, ale po dvě období (1993 – 2001) plnil i úlohu předsedy CCEE a tak převedl naši církev do infrastruktury katolické církve v Evropě a jako papežský legát šířil vědomí o naší církvi a rovněž informoval o životě v naší vlasti. Jeho působení na poli ekumeny bude vždy spojováno s Ekumenickou chartou, která je výzvou ke společnosti evropských křesťanů. Stejně tak bude spojován s Husovskou komisí a jejím Lateránským symposiem. V nové situaci svobody musel vybudovat celý úřad Arcibiskupství pražského, pomáhat při budování církevního školství, ale především položit základy Arcidiecézní charity, která rozvinula svou čin­nost i díky jeho aktivitám v Hnutí fokoláre, jak na africkém kontinentu, tak v řadě zemí Asie a Latinské Ameriky, o čemž svědčí i přítomnost smu­tečních hostí. Úsilí o provinční synodu, která by pomohla naší církvi plně realizovat principy Druhého vatikánského koncilu a vrátit věřícím laikům místo v církvi, které bylo pošlapáno v době komunistické diktatury, svědčí o jeho opravdovosti. Patřil ke generaci, která poznala jak hnědou tak rudou diktaturu a to ho někdy vedlo k určité uzavřenosti, obavám které mu bránily přijmout demokracii jako diskusi a toleranci, která vyžaduje mnohdy i kompromis tehdy, když absolutní a ideální řešení s přihlédnutím k druhým nejsou dosažitelná.

Je dobře známo, že odešel připraven a smířen s Bohem i s lidmi a tedy jistě i sám se sebou. Je rovněž známo, že jsme s bratrem Miloslavem neměli vždy na mnohé věci stejný názor. Ujišťuji všechny, že to neubralo nic na naší vzá­jemné úctě a na celoživotním přátelství. Návštěvy u lůžka nedlouho před jeho odchodem byly také výrazem smíření; bylo úplné a zcela vědomé, takže nechybělo ve všeobjímajícím smíru, v němž kardinál Vlk odcházel.

Uvědomil jsem si, že práh pozemského života překročil z jitra dne, kdy cír­kev četla podobenství o milosrdném Otci, den poté v neděli se četlo o pra­meni živé vody, který tryská z nitra těch, jichž se dotklo Kristovo milosr­denství. Dnes církev jásá nad zprávou archanděla Gabriela. Zítra je neděle Laetáre.

Mnohokrát jsme s kardinálem Vlkem kráčeli touto katedrálou, ale když jsem dnes vstupoval západní branou, vybavil se mi živě okamžik, kdy jsme ji společně otvírali jako Svatou bránu Roku milosrdenství.

Děkuji ti, Mílo; kéž i já jí jedenkrát projdu tam, kde - jak pevně věřím - jsi nyní ty.

+Dominik kardinála Duka

Další odkazy:
17-03-25 Homilie F. Radkovského na pohřební́ mši za kard. Vlka.docx
      Kondolence k úmrtí kardinála Vlka
      Webové stránky kardinála Vlka