Za války, kdy můj otec utekl do Velké Británie, aby bojoval jako československý voják proti nacismu, chodívala moje matka poslouchat k různým sousedům radiové vysílání z Londýna a Moskvy. My doma rozhlas neměli, bylo to kvůli domovním prohlídkám a bezpečnosti. V jednom moskevském vysílání zachytila slova hlasatelky, že naše republika dopadla tak špatně, protože v ní bylo mnoho stran. Kdyby měla jednu, která by lidem říkala, co dělat, jak myslet, mohli jsme být stále samostatní. Matka, děvče ze Šumavy se základním vzděláním se rozčilila, protože pokud něco první republika dokázala bylo to, že vychovávala občany, kteří přemýšlejí.

Tento hlas Moskvy zaznívá vlastně jako téma dodnes. Vítězná politická strana má vždy tendenci vládnout sama, ovládat všechny úřady a řídit státní i nestátní instituce podle svého. Málokterá takto vítězná velká strana dokáže velkoryse nabídnout spoluúčast na vládnutí i jiným stranám, jiným hlasům. Z komunálních voleb však vidíme, že v některých obcích to jde a myslím, že tím ukazují i to, že jim jde o zájmy všech občanů, ne skupinky bažící po moci a majetku. 

(...)

Celý text je k dispozici: http://blog.aktualne.cz/blogy/dominik-duka.php?itemid=32680