Po celou dobu od listopadu 1989 se setkáváme s pozitivními i negativními reakcemi, které doprovázejí ty, kterým jsou udělována státní vyznamenání. Nejvyšší státním vyznamenáním v naší zemi je Řád Bílého lva. Ne, nebudu se vracet k těmto událostem, ale přesto seznam těchto vyznamenaných vypovídá také o politice našeho státu, o prioritách hlavy našeho státu. Nejenom současné, ale musíme se vracet i do začátku vzniku moderního Československa, čili musíme začít s TGM.
Výraznou postavou, kterou velká část historiků nazývá “jedním z největších papežů moderní doby”, je Pius XI. O tomto papeži nebylo mnoho napsáno a musím s určitou bolestí konstatovat, že máme pouze jediný životopis. Vyšel krátce po zvolení tohoto papeže a je spíše životopisem kardinála, kněze, knihovníka, alpinisty Achillea Rattiho, který byl na začátku své papežské dráhy.
V době kdy vykonával svůj úřad, mělo podle jehovistů dojít ke konci světa, ale jak napsal historik a diplomat František X. Halas: „je to doba, kdy do prachu spadly koruny dědiců římského impéria - německého, rakouského císaře, ruského cara i sultána“. Nastává období vakua, kdy politické strany velice těžko dávají dohromady vizi Evropy.
