Považuji za velmi symbolické, že si připomínáme toto výročí ve Strahovském klášteře či správněji v opatství královské kanonie, v místě, které hrálo tak důležitou roli v dějinách českého království. Svědčí o tom jeho historie doby románské či gotické, ale především doby barokní. Pominout nelze význam Strahovského kláštera ani v době první republiky, kdy jeho opati usilovně hledali místo církve v novém státním útvaru, a to někdy šťastněji než jejich sousedé, moji předchůdci. Kláštery vždy vytvářely mezinárodní síť a tak v perspektivě evropské historie spoluvytvářely pojem Evropy jako kontinentu s duchovními kořeny. Důkazem toho je i strahovské bibliotéka.

Připomínáme si výročí 20 let působení vaší nadace, která je pojmenována po muži, v jehož duchu se snaží působit. Konrad Adenauer byl jednou z nejvýraznějších postav světové politické scény druhé poloviny 20. století. Byl starostou Kolína nad Rýnem, města, které by si z historického hlediska více než kterákoliv jiná německá města zasloužilo být městem hlavním. Vzpomeňme, jakou roli hrálo v dějinách Svaté říše římské národa německého, o čemž koneckonců svědčí i kolínský dóm. Snaha zastínit ho stavbou mešity je snad natolik srozumitelná, že ji pochopí každý.

Konrad Adenauer byl také kancléřem Německé spolkové republiky. Byl povolán, aby jako odpůrce nacismu, který sám poznal nacistickou perzekuci, vybudoval demokratický stát, který se stane vlastní pluralitní společnosti. Konrad Adenauer ovšem rovněž patřil k trojici otců zakladatelů Evropské unie. Té unie, která se v současné době potýká s neobvykle velkými těžkostmi vyvolávajícími i extrémní reakce. Na jedné straně se jedná o totální skepsi a pochyby o tomto projektu, na straně druhé se nekritičtí snílkové domnívají, že je možné navzdory všemu pokračovat. To u mnohých zcela racionálně uvažujících vyvolává vážné obavy, zda nechtějí vybudovat stát, jehož totalitní nástroje by úplně pohřbily vizi otců zakladatelů – Schumana, de Gasperiho a Adenauera. Setkal jsem se dokonce s názorem, který vidí v tomto postoji stejné nebezpečí, jakým jsou demonstrace neonacistů, neofašistů a dalších levicových radikálů. Říkám záměrně levicových, protože nepovažuji nacismus a fašismus za extrémní pravici, ale naopak se podle mého názoru tato hnutí, jak plyne již z jejich samotného názvu, hlásila vždy k extrémní levici. Nenávist, závist a absolutní role vládnoucí politické strany byla společná všem totalitám druhé poloviny 20. století. Zmíněné obavy nejsou obavami euroskeptiků, ale těch, kteří po celá desetiletí snili o členství své země v Evropské unii.

Zakladatel moderního českého státu Tomáš Garrigue Masaryk řekl, že státy žijí na základě idejí, na kterých byly založeny. Evropská unie, která by zamítla své duchovní kořeny, o což se v posledních letech mnozí její činovníci snaží, se nemůže odvolávat na postoje velkého politika, charakterního člověka a muže hluboké křesťanské víry Konrada Adenauera. Jménem římskokatolické církve bych chtěl vyjádřit velikou vděčnost za přítomnost a činnost vaší nadace. Vaše přítomnost a vaše aktivity pomáhaly rozvíjet ideál Evropy, který se zrodil na společných setkáních ve společném dialogu, ale i v modlitbě zmíněných otců zakladatelů. Je to ideál Evropy, ve které vládnout znamená sloužit.

Práva člověka jsou nezastupitelná a nedotknutelná. Nejsou to ovšem práva, která by většině umožňovala šlapat po právech jednotlivce a menšině, technologií orwellovské moci, ovládat většinu. Jednotlivec jako animal sociale a homo sapiens, homo viator fidei, protože je integrální součástí společenství, respektuje druhého v duchu zásad dekalogu a v duchu jediného přikázání Nového zákona. To je důvod, proč Konrad Adenauer neznal důležitější hlavní města, než jakými jsou poutní místa. Říkal o nich, že tam se rozhodují osudy světa. Váš velký teolog Karl Rahner definuje člověk jako bytost schopnou modlitby. Modlitba patří k duchovním kořenům evropského kontinentu a měla by tedy patřit i k duchovním základům Evropské unie. Ta se však zdráhá přihlásit se ke slovu „Bůh“, odmítá přijmout křesťanské duchovní hodnoty a dokonce se pokouší odstranit i křesťanské symboly.

Řekl jsem, že vaše nadace v naší zemi působila vždy v duchu Konráda Adenauera. Znamená to, že jste neztratili ono hluboké vědomí ideálů, které vytvářejí předpoklad spolupráce a pomoci a které jsou také nadějí pro život v evropském kontextu v duchu tradic tvořících celou západní civilizaci. Žijeme v době, kdy se nám zdá, že Západ je synonymum pro zánik. Mnozí proto s nadšením upírají oči k východu. I Bible nám říká „ex oriente lux“ i naše křesťanské chrámy jsou směrovány k východu. Není to ovšem východ ve smyslu kompasové ručičky, ale je to zaměření k budoucímu, jak řekl při poslední návštěvě vaší země syn vašeho národa papež Benedikt XVI. Přál bych tedy vaší nadaci a nám všem, abychom jeho slova o budoucnosti brali opravdu vážně. Odkládaná, polovičatá a fingovaná řešení, s nimiž se v poslední době často setkáváme, jak uvnitř našeho státu, tak na evropském kontinentu, dávají jen velice malou naději na překonání krize.