Dnes, v den 400. výročí bitvy na Bílé hoře, chceme vyznat, že křesťan nepodléhá nenávisti a zlobě, ale křesťan nezapomíná také na vděčnost. To je také naše povinnost, jednak si uvědomit pod tímto milostným obrazem Panny Marie zde v oltáři, že onen potupený obraz ze strakonické kaple připomínal potupení Matky Boží a krucifix v ruce Dominika a Jesu y Maria připomíná krucifix, který byl stržen jako první při devastaci interiéru katedrály sv. Víta. Toto stržení doprovodila Alžběta Stuartovna, manželka Fridricha II., Zimního krále, slovy: „Už mě nebude pohoršovat ten ukřižovaný nahý lazebník.“

To byl impulz, který vstoupil do srdcí bojujících vojáků Ligy na obranu cti Krista a Panny Marie. Tuto skutečnost si chceme připomenout, tak jako si připomínáme všechny důležité momenty, kterých se účastnili lidé, kteří měli odvahu a statečnost stát za svým přesvědčením. Určitě i ti vojáci té kalvínské strany, kteří bojovali opravdově a z přesvědčení, byli Pannou Marií, na jejíž přímluvu jim může být odpuštěno, uvítáni na věčnosti, ale jistě nebudou uvítáni ti, kteří žádné přesvědčení nemají a dokážou se podrobit větru, který vane z té, či oné strany.

Připomeňme si návštěvu kardinála Josefa Berana na tomto místě, kdy věděl, že jeho dny služby jsou sečteny a připočtěme si také, že i my musíme hledět do budoucnosti. A v této budoucnosti se neobejdeme bez ochrany Panny Marie. Připsání vítězství svatému Václavovi je jasným důkazem, že právě druhá generace po Bílé hoře, jako byl Balbín, jako byl Tomáš Pešina z Čechorodu, připisovali vítězství svatému Václavovi, nikoliv pozemským silám. Tedy jde o zápas o Boží království, zápas o věrnost, ale i o zápas o Pravdu.

Pravdu nemůžeme nikdy v duchu žádných politických i církevně politických kroků popírat a přepisovat.

Mše svatá je obětována za padlé z obou stran, ale také prosbou k Panně Marii a sv. Václavu a nastolení smíru a vzájemné úcty a tolerance mezi všemi křesťany a lidmi dobré vůle.

Další odkazy:
Procházka po Bíle Hoře (blog kardinála Duky)