Vloni jsme na památném moravském Velehradě oslavili 1150 let od příchodu svatých bratří Cyrila a Metoděje na Moravu. Uvažovali jsme o tom, jak velký význam měla jejich misie spojená se šířením vzdělanosti, práva nebo východního křesťanství. Ale také o tom, co znamená dnes pro Evropu, že právě tyto dva bratry papež Jan Pavel II. prohlásil za spolupatrony Evropy.
Čtěte také: Dominik Duka: Jsme dědici svatého Cyrila a Metoděje
Jakoby se svatým Benediktem, jedním z klíčových světců Západu, byla vyzdvižena účast Východu. Vždyť jsme stáli na hranicích – tehdy to byly hranice Říše římské, tedy hranice civilizované Evropy. Přestali jsme být vnímáni jako barbaři a stanuli jsme bok po boku s těmi duchovně nejvyspělejšími zeměmi.
Nedávno jsme si připomínali vypuknutí jednoho z nejděsivějších válečných konfliktů na zemi, první světové války. Přes všechny oběti, nezměrné utrpení i ztrátu stabilních životních hodnot jednotlivců i národů nám tato doba přinesla státní samostatnost a nezávislost.
Je pozoruhodné, že se naše státnost rodila u vědomí sounáležitosti se svatými Cyrilem a Metodějem. Jeden z prvních sborů našich legií, který vznikl na území Ukrajiny, se hlásí právě k této cyrilometodějské tradici.
Náš vztah k Ukrajině sužované útoky vnitřních i vnějších nepřátel má tedy své historické opodstatnění, a to i vzhledem ke stykům mezi Sázavou a Kyjevem nebo později kontaktům podlažického kláštera s pečerskou lavrou.
Pamatujme, že možná i dnešní Ukrajina, jako kdysi Velkomoravská říše, stojí na jakési pomyslné hranici. Dej Bůh, aby stále více patřila k civilizované Evropě.
