Je smutnou slutečností, že dnešní doba nevěnuje svým ne příliš starým dějinám žádný či jen nepatrný zájem. Dovolil bych si ocitovat dvě myšlenky zajímavých lidí a to nejprve německého kancléře Helmuta Schmidta, který v jednom z rozhovorů pro deník Tagesspiegel uvedl :“ Charkteristickým rysem dnešních politků je, že vůbec neznají dějiny“ a druhou poznámkou je výrok syna Thomase Manna Golo Manna :“ Lidé, různě oblečení, na různých místech a v různém čase, se dopouštějí stále stejných hloupostí a nikdy se nepoučí z minulosti. Skutečností je, že mnoho společenských postojů je spíše než rozumovým úsudkem stále více oblivňováno emocionálními faktory, a tak se znovu nebezpečně vynořují rasismus, fundamentalismus, nesnášenlivost, fetišismus peněz a arogance moci.“ Tyto myšlenky jsou rovněž uvedeny v úvodu velice zajímavé knížky či spíše studie italského autora Alberta Tronchiniho : „Spravedlivý riskuje- Karel Weirich, český novinář a zachránce Židů v Itálii“. A právě tato osobnost je neprávem zapomenuta. A tak v pondělí dne 26. října 2015 bude představena výše uvedená kniha v kulturním středisku velvyslanectví Itálie v Praze a dne 28. října president Zeman vyznamená tuto osobnost státním vyznamenáním.
Karel, či jak byl nazýván Carlo, Weirich byl naším dopisovatelem ČTK v Římě již před druhou světovou válkou. Ale přece jenom malý odskok do jeho životopisu. Karel Weirich se narodil 2. července 1906 v Římě českému sochaři Ignatzi Schindlerovi, který se po vypuknutí první světové války rozhodl vrátit do Čech, kde byl úřady persekuován a dokonce zatčen. Žádné provinění se neprokázalo, avšak otec v roce 1916 umírá a Karel se svojí maminkou Geltrudou odcházejí do Švýcarska kde je zapsán do benediktinské školy a později se vrátili do Říma, kde středoškolské vzdělání dokončí na Regio Gimnasio Ennio Quirino Visconti. V roce 1925 na Římském stenografickém institutu obdrží svůj diplom a nastupuje na Národní ředitelství Papežského díla svatého apoštola Pavla a v roce 1932 je přeřazen na Národní ředitelství Papežských misijních děl, kde zůstává po celou dobu II. světové války. V roce 1935 mu Česká tisková kancelář nabídla místo českého římského korespondenta a tuto funkci k plné spokojenosti pak vykonává až do r. 1941 kdy Němci celou ČTK uzavřeli. Přeskočme o trochu dál a Karel Wierich po únoru 1948 odmítá se vrátit do Československa, protože se oprávněně domnívá, že by byl persekuován. Umírá v Římě 1. listopadu 1981. Dodejme, že byl i prvním ředitelem nově zřízené institutce v Říme kardinálem Beranem po II. světové válce a to Velehradu !
Vraťme se však k době II. světové války. Karel Weirich se stává velmi důležitou spojkou mezi odbojovými články jak v Čechách, tak zejména navazuje úzké spojení s jednou z hlavních centrál odboje s kanceláří našeho zásupce u Společnosti národů v Ženevě vedené jejím vedoucím dr. Jaromírem Kopeckým, který na rozdíl od našeho vyslance v Bernu nepředal úřad Němcům, naopak zůstal ve funkci a po celou dobu války byl representantem, byť v té době neexistujícího státu, Československa. Toto je velmi důležitá skutečnost pro pochopení rychlého uznání naší exilové vlády dr. Beneše v Londýně, protože u Společnosti národů existovala politická kontinuita našeho státu !! Totéž platí i pro Mezinárodní úřad práce též se sídlem v Ženevě, ale tento byl pro snadnější výkon svojí práce převeden po dobu II.světové války do Montrealu v Kanadě. Právě dokonalá znalost vatikánského prostředí umožňovala K. Weirichovi získávat cenné informace nebo opačně předávat na příslušná místa důležité zprávy. Jeho styk s Monsignorem Montinim byl velmi významný, neboť to byla vážená osobnost ve Vatikáně – zástupce Státního sekretariátu Jeho Svatosti, čehož je důkazem jeho pozdější zvolení Papežem Pavlem VI.
Významnou funkcí bylo i členství ve vedení tzv. Svatováclavského fondu, instituce schválené přímo exilovou vládou v Londýně. Podrobnosti k jejímu založení nejsou k disposici, protože zakládací dokumenty se ve válečných událostech ztratily, ale je jisté, že vznikla v polovině r. 1940. Oficiálním účelem této institutce byla správa fondu určeného na charitativní pomoc, na kult českého knížete a světce sv. Václava a na údržbu oltáře, který mu byl zasvěcen v basilice sv. Petra v Římě. K. Weirich zřídil stálou radu tohoto fondu ve které zasedali on sám, otec Josef Olšr, profesor Papežského východního ústavu v Římě a Viktor Miller, bývalý plukovník československé legie, který bojoval v I. světové válce v Itálii. Do tohoto fondu posílali peníze nejen obyčejní českoslovenští občané v Itálii, ale i významní podnikatelé a dokonce i vedení Československého Červeného kříže v Londýně. Karel Weirich touto cestou podporoval zejména české Židy, kteří se ocitli v internaci po vyhlášení protižidovských zákonů na území Itálie. Velkým mezníkem pak bylo 8. září 1943 kdy Německo přestalo důvěřovat Mussoliniho Itálii a provedlo okupaci Itálie. Svatováclavský fond však nebyl zrušen, protože byl veden jako nadace na údržbu oltáře ve sv. Petru a tak činnost a pomoc dalším obětem represí na území Itálie mohlo touto formou pokračovat až v podstatě do zatčení Karla Weiricha 1. dubna 1944. Činnost vedení tohoto fondu pak převzal P. J. M. Veselý OP z Milana, což je ovšem jiná, či další historie našeho odboje na území Itálie. Na přímý zákrok Vatikánu u polního maršála Kesselringa byl Karlu Weirichovi trest smrti změněn na 18 let nucených prací v koncentračním táboře v Kolbermooru v Bavorsku, kde byl 2. května 1945 osvobozen americkou armádou.
Po příchodu do osvobozené Prahy v roce 1945 Karel Weirich byl opět jmenován československým dopisovatelem ČTK v Římě kde, jak jsem se již zmínil, zůstal i po Únoru 1948. Účelem této připomínky není podrobný popis celé činnosti p. Karla Weiricha, ba ani podrobný rozbor odbojové činnosti nejen jeho, ale dalších osobností, nýbrž jen připomenout jméno jednoho z významných lidí, jehož životní osud byl postaven i na osobních vztazích a upřímné snaze pomoci těm, kteří nemají se již na koho obrátit.
+Dominik kardinál Duka
Další odkazy:
Nenápadný hrdina Karel Weirich (apha.cz)
Pocta odbojáři: Novinář Weirich za války zachránil 200 Židů (České noviny)
Spravedlivý riskuje
