Carissimi,

prvně před 22 léty v květnu 1990 jsem vstoupil do refektáře naší generální kurie u sv. Sabiny na Aventinu. V sousedství chrámu sv. Alexeje, místa, kde pobýval pražský biskup sv. Vojtěch, na jehož stolec jsem byl před dvěma lety povolán Svatým otcem Benediktem XVI., po dvanácti letech biskupské služby v rodném městě v Hradci Králové, po dvanácti letech služby provinciála naší provincie. Tehdy jsem zde mohl pozdravit Otce Magistra Fra Damiána Byrne, s kterým jsem se poprvé setkal v červenci 1989 na Generální kapitule v Oaklandu v době, kdy jsem se prvně mohl sejít ve společenství představitelů celého našeho Řádu v zemi – v USA, která byla pro nás vždy nadějí na návrat svobody v mé vlasti.

Opravdu nikdo z nás netušil, že svatá Anežka přinese nezasloužený dar svobody mé vlasti již v listopadu zmíněného roku 1989. Můj přítel Václav Havel se stal prezidentem mé země na úsvitu svobody. Vše, či mnohé se změnilo. Vždyť z tehdy nejmladšího provinciála na Generální kapitule v Oaklandu se stal téměř sedmdesátiletý muž. Řada bratří a mých přátel, včetně Václava Havla již nejsou mezi námi. To není povzdech, ale závazek.

Jsem zde, bratři, abych poděkoval na tomto místě našemu zakladateli sv. Otci Dominikovi, bratřím dominikánům své rodné provincie, která však vděčí celému Řádu, ale především za podporu magistrům v uplynulém století. Blahoslavenému Hyacintu Cormierovi, Stanislavu Gilletovi, Anicetu Fernandezovi, Vincentu Cuesnonglovi, Damiánu Byrne, Timothy Radcliffovi, Carlosu Gonzalesovi i současnému Fra Brunovi. Můj dík patří členům generální kurie. Chtěl bych poděkovat Otci Innocentu Venchimu za veškerou práci na kanonizaci sv. Zdislavy. Rád bych připomněl především pomoc polské, německé provincie, francouzským provinciím, jako i švýcarské a chorvatské a všem ostatním. Jsem rád, že mohu být tento večer s Vámi a jsem Vám vděčný,

Váš

+ Fra Dominik OP