Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Promluva na Mene Tekel 2017

Promluva na Mene Tekel 2017

Na pravidelném festivalu proti totalitě Méně Tekel 5. března 2013 připomenul kardinála Duka odkaz Václava Havla.

7. března 2017
Přednášky / Proslovy

Drazí přátelé, sestry a bratři a milí muklové zde, v katedrále svatého Víta, ale také vy, diváci, u televizních obrazovek.

Úvodní modlitba, jejímž autorem je Karel Čapek, možná i ve vás vyvolala dojem, že ji psal někdo, kdo je naším současníkem a prožívá s námi právě tyto dny. Lež se stala nástrojem. Nejenom v politickém životě, ale je téměř každodenním projevem, který nepohoršuje, je brán jako samozřejmost, či dokonce jako projev inteligence a chytráctví.

 

Text této modlitby byl napsán v roce 1938. Situaci, kterou popisuje, můžeme však analogicky převést na dobu o deset let pozdější. To je rok 1948. Ale mohli bychom také dosadit i rok 1968. Myslím, že oba letopočty 1948 a 1968 se hluboce zapsaly do života i do paměti. Rok 1938 prožili jen nejstarší pamětníci. Mám však pocit, že tento text můžeme s jistým omezením aplikovat i na naši současnost.

 

Rok 1948 připomíná festival Mene Tekel. Po celý festival nás doprovázely události únorových dnů, které byly příčinou utrpení, ztrátou svobody pro statisíce občanů bývalého Československa a v důsledcích také i ztrátou majetku. Řečeno lapidárně: ztrátou střechy nad hlavou, vlastního bytu, rodného domu, gruntu, pole či zahrady, dílny či živnosti, nebo i továrny. Ovšem tyto události, jak víme, vyžádaly si také i životy můžu a žen, kteří nebyli ochotni lhát a hrát lživou komedii. Jestliže rok 1938 byl rokem zrady, pak totéž platilo i o roce 1948. Rád bych připomněl rozmluvu prezidenta Eduarda Beneše v Sezimově Ústí při návštěvě profesora Václava Černého, spoluzakladatele Charty 77. Vzpomíná, že to bylo prvně, kdy Eduard Beneš neváhal použít nejsilnějších výrazů, když hovořil o Zdeňku Fierlingerovi. V posledním listě, který můžeme chápat jako dopis na rozloučenou a předal ho pro emigraci novinářce paní Posse-Brázdové, prezident Beneš napsal: „Byl jsem podveden, komunisté lhali, lžou a budou lhát.“

 

Proč připomínám tato data a události? Protože nám připomínají jak krátká je lidská paměť. Jak v krátkých obdobích znovu se utíkáme ke zradě, lži a podvodům. V domnění, že vše je dovoleno, protože záleží přece jen na jednom: na mém prospěchu, na mé kariéře, na mém blahobytu. Nevidíme a nechceme vidět co se děje okolo nás. Naplní se však slova proroka Daniela: „Mene tekel ú-parsín“? To již není vzdálenost několika desetiletí, kdy tato slova byla napsána na stěnu královského paláce. Ale jsou věčnou hrozbou těm, kteří chtějí jít cestou úskoků, lží a podvodů, kteří pohrdají lidskou důstojností, svobodou a přátelstvím. V domnění, že platí ona známá slova: „Není-li Bůh, vše je dovoleno.“

 

Člověk není pouhou zážitkovou bytostí. Člověk nežije jen proto, aby pěstoval zábavu a měl se dobře. Jako rozumný tvor ve svobodě a lásce má reflektovat vše, co se děje kolem něj, a to je výzva i pro nás. Zde v prostoru katedrály, který symbolizuje naši víru i naši státní identitu jsou ti, kteří celým svým životem, svou odvahou a opravdovostí nás nejenom varují, ale jsou také výzvou. Možná, že vás napadá, co tento zbytek již zestárlých žen a mužů může dokázat? Říkají nám všem, je možné být jiný! Potvrzují slova prezidenta Václava Havla: „Nejsme jako oni.“ Jejich osud, věznění a pronásledování na panoramatu interiéru naší katedrály demonstruje moc bezmocných.

 

Zadívejte se na vitraj Maxe Švabinského. To Bůh Otec drží v náručí bezmocné tělo svého Syna Ježíše Krista a holubice Ducha Svatého říká, že lásku neuhasí ani pekelný oheň a ani zátopy vod. Tuto pravdu stvrzují ti, kteří tvoří i naše dějiny. Svatý Václav, svatá Ludmila, svatý Vojtěch, svatý Zikmund, jako i chlapec svatý Vít. Tuto pravdu stvrzují i naše knížata, králové a císařové, kteří zde odpočívají. Tuto pravdu potvrzuje i kardinál Tomášek pohřbený v arcibiskupské hrobce, jako i odkaz kardinála Josefa Berana, kterému nebylo dopřáno vrátit se domů a nalézt místo posledního odpočinku ve své milované katedrále. Festival Mene Tekel je také poděkováním těm, kteří svým životem, prací a odvahou se zasloužili za návrat svobody a možnost života v lidské důstojnosti. Mene Tekel je také i poděkováním vám, kteří svou opravdovostí, láskou k bližnímu a k této zemi, spolu s odmítáním lží jste nadějí do budoucna v čase, který nám připomíná zmíněné osmičkové roky. Amen

 

Promluva J. Em. Dominika kardinála Duky OP, k ekumenické bohoslužbě Mene Tekel,

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Praha 5. 3. 2017