Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Ohlédnutí za 17. listopadem 1989 pro Aktuálně.cz

Ohlédnutí za 17. listopadem 1989 pro Aktuálně.cz
12. listopadu 2019
Rozhovory

 

Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Demonstraci 17. listopadu 1989 na Národní třídě jsem s některými řeholními představenými a panem Jiřím Tesaříkem mohl sledovat z oken sakristie kostela u sv. Voršily. V určitý moment jsme otevřeli dveře chrámu, který tak mohl podle starobylé tradice poskytnout azyl.

Při té příležitosti jsem si zopakoval i funkci vojenského zdravotníka během ošetřování některých demonstrantů. Viděli jsme, že jiné odvezly sanitky a mnohé policejní antony. Radostnější byl pak 25. listopad se slavnostní bohoslužbou, kdy v přeplněné katedrále zazněla slova kardinála Tomáška: "Já i katolická církev stojíme na straně národa."

Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Třicáté výročí 17. listopadu je pro mě opravdu Dnem díkůvzdání. Myslím, že bychom si měli vzít příklad z občanů USA, kteří mají nejen pozitivní vize do budoucna, ale také se dívají s respektem na to, co vykonali otcové zakladatelé.

Zdecimovaná církev po půlstoletí perzekuce i dvou vlnách emigrace vybudovala například charitní službu, která patří k největším v zemi a pomáhá potřebným i v Africe nebo Asii. Obnovilo se církevní školství, máme tři katolické teologické fakulty a dvě nekatolické, spolupracujeme s ostatními křesťanskými církvemi, velmi plodně a efektivně i s Federací židovských obcí, čili je opravdu za co děkovat. Jistě, nepodařilo se nám vše, po čem jsme toužili, ale patříme k demokratickým, bezpečným a prosperujícím zemím.


Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Život, který je snadnější díky životní úrovni a technologiím, připomíná slovy mistra Jana Husa "rozkvět nominalismu". Politická korektnost znamená téměř politické lakování nebo ne-odvahu říci pravdu. Prý se tím odstraňuje napětí, podle mě ale napětí ve společnosti spíše roste, než aby klesalo.

Vzájemně se obviňujeme například z krádeží. Pokud ale někdo říká, že všichni kradou, pak to logicky znamená, že krade i člověk, který to říká. Kdo zná lidskou přirozenost, ví, že korupce není jen na nejvyšších místech, ale je rozšířeným hříchem, který si často u sebe nechceme přiznat.

Například Václav Havel uměl tyto věci pojmenovat, aniž by urážel konkrétní lidi. Měl také odvahu říci, že za minulý režim neseme spoluodpovědnost v určité zbabělosti a lenivosti. Tolik vysmívaná pravda a láska mimo jiné znamenají, že pravdu umíme říkat bez urážení ostatních.
 
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Od politiků nechtějme jen sliby, ale skutečné změny, které vždy někoho budou bolet. Potřebovali bychom více odvahy říkat pravdu, jak nás učil svatý Augustin. "Ut veritas pateat, ut placeat, ut moveat", neboli aby nám pravda otvírala oči, aby nás pravda dokonce překvapila, aby nás oslovila krásou skutečnosti, krásou odvahy. A aby nás nakonec pohnula i jednat podle pravdy.

Říkáme se svatým Janem, že Bůh je láska. A láska u starého Aristotela znamená chtít dobro pro druhého. Na tom se s ním - s nadsázkou - shodnou Mojžíš, Ježíš i Konfucius. Ale nevím, jestli se s nimi shodnou ti, podle kterých je láska jen chemie. Bude-li skutečně platit zákon lásky, nebudeme potřebovat tak přebujelé zákonodárství a část politické sféry. Zde vidím nejúčinnější lék, abychom neztratili to, co nám bylo darováno těmi, kteří za svobodu a pravdu dokázali s odvahou bojovat nebo nést okovy.

Publikováno na Aktuálně.cz