Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Rozhovor pro časopis Týden

Rozhovor pro časopis Týden

Ve vánočním rozhovoru pro časopis Týden z 22. prosince 2014  se kardinál Duka ohlédl za restitucemi, vyjádřil se k otázce přijetí syrských uprchlíků a popřál k vánočním svátkům.

5. ledna 2015
Rozhovory

* Nedávno jste prohlásil, že katolická církev je pod palbou nespravedlivé kritiky. Proč si myslíte, že dvacet pět let po pádu totality má část lidí vůči ní takový postoj?

            To je i pro mě trochu záhada, protože naše společnost není antikatolická, antikřesťanská nebo antiklerikální. Zřejmě je to dané dvěma věcmi. Jednak se části společnosti nepodařilo zcela začlenit do demokratických struktur. A kromě toho lidé v České republice nemají důvěru v právní stát a jsou vystaveni dezinformacím, očerňování a pomlouvání. Z toho vyrůstá i to moje tvrzení o nespravedlivé palbě kritiky.

 

* A nemohou být důvodem i církevní restituce, které začaly v roce 2014?

            My jsme s politiky dohodli, že ukončíme financování církví státem a půjdeme cestou plné soběstačnosti. Zkrátka že svůj provoz budeme financovat sami. Na základě toho pak stát církvím vrátí ty věci, které jim byly v roce 1948 bez náhrady odňaty. A výsledek je, že jsme chamtiví, nenažraní a okrádáme stát? To odškodnění nám bude vypláceno třicet let ve výši 1,5 miliardy. Pro provoz organizace je to podobná částka, jako kdyby si někdo stěžoval, že bude muset vyrovnat svůj dluh tím, že mi bude ročně dávat korunu padesát z tisícovky. Problém je asi v tom, že jde o určitou tečku za historickými událostmi, které se neměly stát. Část lidí pak má pocit spoluviny, část může být jejich názory infikována. Vím, že je to menšina, ale ve společnosti, ve které byly závist a nenávist pěstovány jako státní ideologie, je to trochu nebezpečná rozbuška.

 

* A neutišilo by kritiku, kdyby církev peníze více využila v charitě nebo alespoň více prezentovala to, co v této oblasti dělá?

            Můžu samozřejmě přejít na formu reklamy a humbuku a říkat, co všechno budeme dělat. Ale já nechci být jako některé politické strany nebo hnutí, které slibují lidem modré z nebe. My jsme neřekli, že nebudeme dávat peníze na charitu. My ji provozujeme už teď. Ale je potřeba si uvědomit, že církev je zřizovatelem více než deseti tisíc jednotek, organizací, ve kterých pracuje spousta zaměstnanců. A podíl duchovních v nich nepřesahuje dvanáct nebo patnáct procent. Zbytek jsou obyčejní lidé, kteří mají rodiny a musí být z něčeho živi. My nedostáváme ty miliardy, abychom s nimi mohli volně manipulovat. My je musíme investovat tak, aby mohly pomáhat a zajistit nám peníze na provoz, na platy nějakých pěti nebo šesti tisíc zaměstnanců.

 

* Někteří komentátoři dávají církevní restituce do kontrastu s tím, co o chudobě říká papež František. Co na jejich názor říkáte?

            Bylo by asi dobře, kdyby si uvědomili následující: Vatikán svůj rozpočet rozpustil a rozdal ho? Udělal to papež František? Ne, musel by všechny propustit, zavřel by charitu, zavřel by nemocnici, protože by na to neměl. My jsme s papežem několikrát jednali, vše mu předkládáme. Takže i naše hospodaření má symbolicky štempl papeže Františka. Několikrát jsme s ním o této věci hovořili a on sám řekl, že máme s tím majetkem hospodařit odpovědně, a to proto, abychom mohli působit, jak působíme. A když se podíváte na naše hospodaření, na naše účty, zjistíte, že církve v této zemi opravdu nejsou bohaté.

 

* Proto jste zveřejnil svůj plat?

            Ano. Ale musím říct, že se to posunulo do opačné strany. Zveřejnil jsem čistý plat (23 710 Kč, pozn. red.), jedna paní redaktorka z toho udělala hrubý, takže ze mě udělala ještě chudšího arcibiskupa, než ve skutečnosti jsem.

 

* Papež František nedávno odmítl přijmout v Římě dalajlamu. Vy byste ho do Arcibiskupského paláce pozval?

            Dalajlama tu (v Arcibiskubském paláci, pozn. red.) byl hned po převratu v roce 1990 a já jsem se s ním několikrát setkal i poté, například na Foru 2000. Jinak v otázce přijetí dalajlamy je potřeba si uvědomit, že podle protokolu papež přijímá pouze hlavy státu. To je jeden z velkých diplomatických problémů. Pak ještě může přijmout někoho mimořádně, ale musí k tomu být určitý důvod. Navíc nelze zapomínat na těžkou situaci katolické církve v Číně, kde se ji podařilo rozdělit do dvou, na oficiálně uznávanou a na podzemní. Situace je tam opravdu velmi složitá. A myslím si, že i to je důvod, proč tak papež jedná.

 

* Je podle vás v pořádku, když světoví demokratičtí politici ustupují čínským komunistům kvůli ekonomickým zájmům?

            Ono moc možností není. Jak byste chtěli postupovat? Osvobodit Čínu vojenskou silou a darovat jí svobodu? Ta představa je zcela nereálná. A nebylo by to řešení. Navíc v Číně probíhá určitý proces, který může vést ke zlepšení tamní situace, takže musíme být trpěliví. Podívejte se například na sousední Vietnam. Tamní komunistická strana odvolala ateismus jako svůj ideový program a zahájila jednání. Vietnamští představitelé během roku a půl navštívili Vatikán a jednají o navázání diplomatických styků.

 

* Takže je diskuse s Čínou kvůli ekonomickým zájmům v pořádku?

            Nikdy by nemělo dojít k tomu, abychom prodali svobodu člověka, svobodu víry za materiální výhody. Z toho papeže v případě dalajlamy nepodezřívám. U politiků nemám úplnou jistotu. A u firem jde skutečně o obchodní záležitosti. Ale naše zkušenost z doby komunismu je, že některé zde přítomné podnikatelské kruhy ze západní Evropy také pomáhaly ke svobodě.

 

* Před Vánocemi jste poobědval s prezidentem Zemanem. Přišla řeč i na porušování práv ve světě, například na jeho čínskou cestu?

            To nebyl oběd, my jsme ochutnali vánočku. A to dělám už x roků, protože považuji z hlediska svého úřadu, ale také z hlediska dobrých sousedských vztahů, za základ, abychom si popřáli požehnané Vánoce a dobrý nový rok. Takže to byl důvod mé návštěvy. Samozřejmě, že jsme hovořili o řadě věcí, ale spíše o futurologických než o zcela reálných. Toto setkání má vždycky adventní ráz.

 

* Mluvil jste o situaci křesťanů v Číně. Celý svět sleduje jejich situaci také na Blízkém východě, v Sýrii. Schvalujete z tohoto pohledu vojenský zásah proti Islámskému státu?

            V situaci, která tam je, je zásah skutečně nutný. A o tom bylo i nedávné prohlášení papeže Františka, později v OSN doplněné kardinálem Parolinem. Ale problém není úplně jednoduchý. Nejsou tam pronásledováni pouze křesťané, ale také část muslimů. Forma terorismu, která se tam objevuje, není zcela vlastní islámu. Teroristické atentáty, při nichž atentátník zahyne, se zrodily ze symbiózy islámského fanatismu s ideologií kamikadze, ze symbiózy s terorismem nacistickým a bolševickým. Tato oblast je určitý varný kotel, kde se tyto ismy, totalitarismus a terorismus setkávají. A to je největší problém, jaký Blízký východ má.

 

* Měli bychom přijmout uprchlíky ze Sýrie? Co vláda ukázala světu a českým občanům tím, že je odmítla?

            Situace je velmi komplikovaná. Například počet křesťanů v tamní oblasti se od dvacátých let rapidně snižuje. A oni sami nám říkají, abychom jim pomohli na místě, nebo budou odtamtud úplně vyhnáni.

 

* Takže bychom je u nás neměli přijímat?

            To jsem neřekl. Ale chápu obavy vlády i části obyvatel. Vývoj v Evropě byl v posledních letech postavený na imigraci, nikoli na rozvoji demografické křivky vlastního obyvatelstva. A do jisté míry se to dlouho dařilo. Dnes ale vidíme, jaké problémy má Německo, jaké problémy má Španělsko. Vidíme, že z Británie a z dalších zemí odcházejí bojovníci bojovat za islamistický kalifát. Takže se pochopitelně vláda i lidé zde obávají, koho přijmou, zda mezi těmi uprchlíky nebudou teroristické skupiny. My jako křesťanské církve hledáme cestu, chceme pomoci tak, abychom se mohli našim občanům zaručit za lidi, které přijmeme. Lidé pronásledovaní a ožebračovaní jsou ale v duchu evangelia našimi bližními.

 

* Co by si lidé měli o vánočních svátcích uvědomit, nad čím by měli přemýšlet?

            Vánoční doba má obrovské kouzlo. Navštívil jsem nedávno jednu firmu a její ředitel měl zajímavý postřeh – že Vánoce přitahují celý svět, všechny kultury. Křesťané slaví narození Ježíše, Božího syna, mohamedáni slaví narození proroka Isy. Hinduisté oslavují narození bódhisattvy Ježíše. Ve všech indických supermarketech hrají koledy, strojí se stromeček. „Vidíte, a o ramadán nemají ostatní zájem,“ dodal ten pan ředitel. To je samozřejmě řečeno v nadsázce, ale něco podobného jako Vánoce a to, co je s nimi spojené, skutečně v islámu není. Má v sobě něco pozitivního, ale problém je, že nepřekonal kmenovou etiku. Křesťanství má základní vizi, a tou je život, dobro a krása, nikoli smrt. To jsou skutečnosti, které vždy musí převládnout nad tím špatným, nad tím zlým.

 

* Proč Vánoce přitahují i ostatní kultury?

            Vánoce jsou svátky rodiny, narodí se dítě, je tam maminka, a to je něco, čemu rozumí každý člověk. To přitahuje lidi k poslechu koled a tak dále. Tak bych přál všem, abychom si uvědomili, že jako děti jsme věděli, že tím největší dárkem je máma, táta, to, že se můžeme o někoho opřít. Nezáleží na tom, kdo naděluje, zda je to Ježíšek, Santa Claus nebo někdo jiný, to je určitá poezie. Nakonec je to Stvořitel, který dává. Takže bych lidem přál, aby alespoň o Vánocích byli jako děti. Dítě má v sobě důvěru, vždycky vidí v těch druhých to dobré, umí žasnout, umí se usmát.

Autor: Pavel Cechl, Tomáš Menschik

Rozhovor vyšel v časopisu Týden 22. prosince 2014.