Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Rozhovor pro časopis Xantypa

Rozhovor pro časopis Xantypa

K nedávno ukončené výstavě Boží umění, při které deset předních českých a slovenských umělců instalovalo moderní umělecké artefakty do starobylých chrámů se v rozhovoru pro časopis Xantypa 30. června 2015 vrací kardinál Dominik Duka.

2. července 2015
Rozhovory

Před šesti sty lety byl upálen Mistr Jan Hus. V rámci projektu DNY VÍRY, který se k výročí vztahuje, vznikl nápad s názvem BOŽÍ UMĚNÍ. Spočívá v umístění výtvarných artefaktů současných umělců v pražských kostelech, kde se dočasně ocitají vedle děl Rubensových, Skřetových nebo Brandlových. Nejen o této akci jsem si povídal s kardinálem Dominikem Dukou.

 

- Tento experiment může být někým vnímán až svatokrádežně...

Doufám, že ne. Měli bychom si uvědomit, že umění neskončilo 19. stoletím. Že bude existovat, pokud tady bude člověk.

 

- V kostelech najdeme většinou směsici stylů. Vadilo by vám, kdyby tam byla umístěna současná díla napořád?

U nás do jisté míry narážíme na skutečnost, že už dvě tři generace nejsou vzdělávány v estetické výchově, a tudíž nejsou v kontaktu s uměním. Na druhé straně jsme fascinováni tím posledním "velkým" slohem, kterým bylo baroko. Z moderního umění si prostě jenom vybíráme. V době totality nemohla vznikat, vyjma krátké doby kolem roku 1968, moderní sakrální architektura a moderní sakrální umění mělo do kostelů zakázaný vstup. Také památková péče je z velké části uchvácena a fascinována starými slohy a pro moderní umění nemá příliš pochopení.

 

- Takže se to zdá nereálné?

U těchto moderních artefaktů bychom měli zcela jistě dlouhou debatu s památkovou péčí. Otevírá se tu však jiná cesta. Za mého předchůdce vyrostlo v Praze pět nových sakrálních prostorů a my se chystáme na výstavbu dalších pěti. Ale věřte mi, není to úplně snadné, aby lidé začali přijímat moderní umění jako součást svého života.

 

- A jaký je na to váš osobní pohled?

Já mám v úmyslu shromáždit fotografie nových uměleckých děl, která se podařilo, díky spolupráci se současnými umělci, získat. Zatím poslední instalací je plastika VZKŘÍŠENÍ, dar Jana Koblasy katedrále svatého Víta. Na mém stole je navíc seznam a snímky jeho dalších děl, která by se měla stát součástí výzdoby nově plánovaných sakrálních prostorů. A s povděkem musím konstatovat, že i v těchto případech jde o dary.

 

- Nevadí vám, že umělci, kteří díla vytvořili, třeba nejsou věřící?

Nemůžeme přistoupit na to, že umělec, který není praktikující křesťan, nemůže mít v chrámu své dílo. Víru nelze nikomu naordinovat, vnutit, ale je možné o ní hovořit a o ty zkušenosti se podělit. Nemá-li se stát víra fanatismem, nemá-li popřít toleranci, nemůže rezignovat na racionalitu. V momentě, kdy by se vzdala rozumu, stala by se fanatickým nebo jenom citovým projevem neschopným komunikace.

 

- Jedním z děl, která by měla vzniknout, je florální" kostel, nápad manželů Černických. Oba umělci vyšli z půdorysu a koncepce katedrály v Chartres a svoji "stavbu" chtějí vypěstovat z rostlin. Základní sloupořadí by například tvořily duby...

Je to dobrý nápad. Chrámy vyrůstaly často na místech Božího zjevení, kde pak člověk vztyčil kámen nebo tam zasadil význačný strom, eventuálně vytvořil háj. To, čemu obvykle říkáme kultura, vyrostlo z kultu -z úcty k něčemu posvátnému.

 

- Když už hovoříme o kostelech, jak se vám líbí, že jsou u nás většinou zavřené?

To je, jako bychom z nich udělali depozitáře. Na druhou stranu, víte, které přikázání tady znají lidé nejvíc? Nepokradeš. Ale neřídí se jím. V žádné jiné zemi se nekrade tolik jako u nás. Alespoň se to píše.

 

- Uzavřením kostelů jsme ale bohužel ztratili i přístup k umění...

Jistě. A to je ohromná škoda. Svět umění a svět víry mají mnoho společného. Zavřené kostely jsou tragédie.

 

Autor: Vašek Vašák

 

Rozhovor byl publikován 30. června v časopise Xantypa.

 

Další odkazy: 

Kardinálova svatokrádež? (blog Vaška Vašáka)

Boží umění (Oficiální web)