Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Rozhovor pro Radio Proglas

Rozhovor pro Radio Proglas

Kardinál Dominik Duka byl 16. března 2020 telefonickým hostem živého vysílání Radia Proglas.

17. března 2020
Rozhovory

 

Na farnosti, charity i další křesťanské instituce se obracíte s výzvou, aby pokračovaly v potřebné pomoci a dbaly nařízení veřejných autorit. Co v tuto chvíli mohou věřící lidé dělat pro to, aby - jak jste napsal - vnášeli do společnosti útěchu a potřebný klid?

To mé prohlášení přišlo ještě před vyhlášením celostátní karantény, které trochu mění situaci. V každém případě máme-li vnášet útěchu, pak musíme být těmi, kteří vnášejí určitou statečnost, odvahu a jasnou perspektivu, že tato nemoc není katastrofou, která by se nedala překonat. Máme totiž nejen lidské prostředky, ale i svou víru, a to je důležitý moment, který je potřeba zdůraznit.

Lidé teď nemohou chodit do kostelů na bohoslužby - jak se v atmosféře poznamenané epidemií připravovat na Velikonoce?

Musíme počítat s jednou věcí - kostely máme otevřené, takže je tu možnost soukromé pobožnosti, především adorace a prosebné modlitby. Kněží jsou povoláni sloužit svátostným způsobem, aby sloužili mši svatou. Na základě rozhovorů s členy Bezpečnostní rady státu lze sloužit takovou, kdy nejde o veřejnou bohoslužbu - účastní se jí zhruba do deseti lidí, kteří zachovávají určitou vzdálenost mezi sebou. Tak neporušují žádné směrnice, o tom je mohu ujistit. Také bych doporučil, aby se svaté přijímání podávalo na ruku.

Pak je tu modlitba doma, v rodině, růženec, a především je to modlitba za ty, kteří onemocněli a za ty, kteří jsou v izolaci odloučeni od ostatních.

O co v těchto dnech opírat svou naději?

Postní doba je přípravou na Velikonoce a já jim říkám "divné svátky". Jsou to svátky o zradě, o bolesti a dokonce i o smrti, ale jsou to i svátky o vzkříšení. V rámci přípravy, když nemohu být v kostele, mohu číst úryvky z Písma, které se čtou při bohoslužbě slova ve mši svaté. Jsou to nádherné texty, které nám přibližují Velikonoce, abychom je mohli prožít.

Na závěr poprosím, otče kardinále, o váš osobní vzkaz nemocným, lidem v karanténě a také zdravotníkům, kteří jim pomáhají:

Především bych chtěl říci nemocným a těm, kteří jsou v karenténě a osamoceni v určité izolaci - nejste sami! Modlíme se za vás! Modlí se za vás Svatý otec, modlí se za vás celá církev. My se rovněž modleme za naše bratry v Číně nebo v Itálii a dalších zemích, kde je situace ještě horší než u nás.

Myslím také, že je opravdu na místě vyjádřit se s úctou a poděkovat všem členům zdravotnických složek, záchranářům, armádě, policii. Chtěl bych jim popřát, aby nadále pracovali jako vzor, který nám zanechali svatí Kateřina Sienská nebo Karel Boromejský. Naši záchranáři skutečně riskují víc a dokazují tady, co skutečně znamená být bližním. Tak se i naplňují Ježíšova slova "cokoli jste udělali jednomu z nejmenších, mně jste udělali". Víme, že někteří už byli nákazou zasaženi. I jejich odvaha ať je naší posilou.

Štítky: Koronavirus