Velehrad navštěvujete už desítky let a při mši ve Štrasburku jste před pár dny zmínil, že jste byl při všech zdejších, pro náš národ klíčových poutích, tedy v letech 1968, 1985 i v roce 1990. Co jste si z těchto velkých setkání odnesl do svého života, čím vás každé z nich obohatilo?

Obecně mohu říci, pro všechna ta setkání, jsem poznal, co je církev, její význam, ale také určitou vnitřní duchovní sílu, kdy je možné kráčet proti větru.

V tom stotisícovém davu v roce 1985 jsme se tady na Velehradě my dva určitě potkali, vzpomenete si ještě po těch letech, čím poutníky vyprovokoval tehdejší ministr kultury Milan Klusák, když se po vypískaném předsedovi okresního výboru KSČ vrhl k mikrofonu a snažil se masy věřících umravňovat?

Prvním momentem bylo, že mu lidé tehdy skočili do řeči, kdy on říkal Cyril a Metoděj a z davu se ozvalo: „Svatý, svetý!" Po chvíli to už ale bylo jinačí. Lidé začali volat: „Chceme pápeža," což volaly především ženy z Oravy, a pak bylo: „Chceme svobodu."

Abych doplnil, což byla reakce na jeho podrážděný dotaz: „Máte všecko, tak co byste ještě chtěli."

Přesně tak. Dobře si to oba pamatujeme. (smích)

O odkazu svatých Cyrila a Metoděje toho bylo řečeno už hodně, ale čeho by si podle vás dnešní společnost potřebovala z tohoto odkazu hledět naprosto nejvíc?

Říkáme, že rodina byla základ státu, a nyní vidíme, máme ještě stát? Rozpadá se nám před očima. Svatí Cyril a Metoděj, přinesli nám Slovanům křesťanské zásady pro rodinný život a z nich ta rodina žila více než tisíciletí. Oni ale také přinesli určité principy pro základ státu, především svatý Metoděj. Vraťme se k těm základům.

Papež František sice na poutní Velehrad nedorazil, ale poslal místo sebe záhřebského kardinála Josifa Bozanice. Proč si myslíte, že poslal právě jeho?

Kardinál Bozanić tady vlastně reprezentuje Cyrilometodějskou misii, protože ona šla přes Chorvatsko k nám, pravděpodobně. Rovněž také ovšem víme, že je to země, kde až do druhého vatikánského koncilu se v některých diecézích v liturgii používala hlaholice a staroslověnština, nikoliv latina. A pak je tu ono veliké přátelství jednak s Djakovským biskupem Josifem Strossmayerem, jehož náměstí máme v Praze a ulice ve všech velkých městech. Rovněž tak je to pro nás určitá výzva, protože – prvním biskupem v Chorvatsku byl Čech.

Autor: Pavel Bohun

Rozhovor vyšel na stránkách Deníku.cz