- Je současná situace spojená s koronavirem pro vás za 10 let v pozici pražského arcibiskupa zatím nejsložitějším obdobím?

Začal jsem před deseti lety, kdy se řešilo majetkové vyrovnání, v nedávné době zase naše hospodaření postihla kůrovcová kalamita. Nyní tu máme koronavirus. Je to pro nás velké překvapení a bolestná situace. Mnohé z toho, co jsme plánovali vybudovat, se nám zhatilo, nebo alespoň zkomplikovalo. Ale tak jako si církev musela za svou tisíciletou epochu poradit mnohokrát i s větší nepřízní osudu, věřím, že to i nyní zvládneme.

- Jaké budou letošní Velikonoce pro Dominika Duku osobně? Smutnější? Nebo naopak plné naděje, že dříve nebo později bude lépe?

Budou to jiné Velikonoce, než jsme zvyklí. Ustoupí mnoho z folklorních a slavnostních prvků a zbyde jenom základ v podobě Ježíšova příběhu o naději na vzkříšení. To jsem si nakonec za nacismu, v 50. letech a já i v 80. letech zažil a musím říci, že to byl tak hluboký prožitek, jaký se mnohdy ani v kostele nepodaří.

- Může současná situace a vědomí, že těžká nemoc a smrt mohou být blíž, než jsme si před pár týdny ještě připouštěli, vést k většímu probuzení víry v Boha mezi lidmi? Jak známo, Češi patří k ateistickým národům.

Už potřetí čtu sborník nazvaný "Pánbíčkáři – odkud se vzal polský katolicismus". Srovnává se tam s námi polský katolicismus. A je tam hodně momentů, které nám ukazují, že národ, který je přesvědčen, že něco nad námi musí být, nemůže být ateistický, jakože spíše udělal první krok k víře. Prosím, můžeme mít vlastní názor, ale že v českém republikánském parlamentu v této situaci poprvé v jeho historii zazněla modlitba, mi přijde výmluvné. Dokládá to, že si i přes nedůvěru k církevním institucím uvědomujeme naše kořeny počínající sv. Václavem.

- Čím vy osobně si v těchto časech udržujete pokud možno dobrou náladu a fyzickou kondici?

Když jsem byl ve vězení na samotce, tak jsem zjistil, že nejlepší obranou je být tvůrčí. Dělat některé věci záměrně složitěji, více je promýšlet. Karanténa ale není samotka, na které jsme neměli povolenou ani četbu. Mojí celoživotní vášní jsou knihy, k některým z nich se konečně dostanu, podobně jako k některým úředním lejstrům, z nichž některé mi leží na stole déle, než by se slušelo.

- Na faráře se nyní obrací řada lidí s tím, jestli by je aspoň na chvíli – a třeba jen je samotné – mohli na chvíli pustit do kostela. To předpokládám nelze, ovšem je překvapivé, že prý často jde o lidi, kteří jinak do kostela nechodí. Čím si to vysvětlujete?

Naopak by to možné být mělo, protože pokud se dodržují patřičné hygienické zásady, tak proti individuální návštěvě kostela nemůže být žádných námitek. Věřím, že faráři vyjdou zájemcům vstříc a nějakým způsobem kostely na Velikonoce pro jednotlivé návštěvy zpřístupní.

- Ve zvlášť složité situaci jsou senioři odstřižení od světa v domovech důchodců či třeba LDN. Žijí ve velkém strachu o své blízké i sebe, přitom bez možnosti osobního kontaktu s někým z rodiny. Napadají vás slova útěchy či naděje, která by jim mohli alespoň po telefonu nyní příbuzní či sestřičky tlumočit?

Situace působí na nás staré lidi depresivně, protože to vypadá, jakoby se ten koronavirus na nás zaměřil. Hodně lidí, nejenom věřících, mi v těchto dnech říká: Snažíme se na staré lidi myslet, modlíme se za ně. Už i takový myšlenkový přenos je pozitivní a pomáhá. Aby moji rovesníci věděli, že se na ně nezapomíná a také že se snažíme o to, aby se jim pomohlo. Češi opět prokázali, že pokud zemi postihne skutečná krize či neštěstí, umí být velmi solidární a pozoruhodně obětaví.

- Vnímáte to jako něco, co bychom si mohli z tohoto "období pandemie" přenést do budoucna?

Je to podobné, jako když prožijeme Vánoce. Nějakou chvíli poté jsme takoví lepší, ohleduplnější i obětavější. Pak zase sklouzneme do starých kolejí. Tohle je ale bolestná a varující zkouška, ze které bude hlubší ponaučení. Varoval bych před tím, abychom si v momentě, kdy nám bude lépe, začali mezi sebou vyřizovat účty, kdo měl co udělat lépe. To platí především pro politiky. Osobně mě potěšili mladí kněží, kteří se dobrovolně a bez úkolování přihlásili k duchovní službě v nemocnicích.

- Je vůbec možné, aby nás současná krize alespoň částečně vyvedla z dosavadního mnohdy až přehnaného konzumu, globalizace všeho a všech?

Posledních dvacet let jsme podléhali pýše, že co nedokážeme vyléčit nebo vyrobit, že si jednoduše můžeme koupit za peníze. Dostali jsme ponaučení, že to tak jednoduché není. Osobně to považuji za výzvu k obnovení opravdových lidských vztahů a pravé humanity, opřené o Ježíšova slova. Řada bohoslužeb se nyní koná online, aby věřící měli možnost je vidět alespoň prostřednictvím obrazovek. Máte informace, nakolik je o internetové mše zájem? U řady duchovních i věřících mě překvapila jejich vynalézavost. Sám jsem začal své pravidelné ranní mše z arcibiskupské kaple přenášet na Facebook. Zaujalo mě, že bohoslužbu, které se běžně účastní kolem dvaceti věřících, najednou sleduje třeba tisíc lidí. Věřím, že nám to poukázalo na nové metody pastorace, které moje odcházející generace nerozeznala. Velikonoční svátky budou ještě ve znamení zákazu volného pohybu.

- Jak by podle vás měli lidé tyto neobvyklé Velikonoce v klidu strávit, a to i v situaci, kdy v mnohých rodinách kvůli karanténě může propukat ponorková nemoc?

Toto nebezpečí znám velmi dobře nejenom z vězení, ale i z kláštera. Nikoliv vážné problémy, ale úplné hlouposti dokázaly rozbít atmosféru. Člověk musí přijít na to, že neseme břemena jeden druhého. Když bude v rodině moment vzájemnosti a určitého respektu, pak se to zvládne. Doporučil bych nedívat se jenom na televizi, ale i otevřít knihy, předčítat dětem a učit je recitovat. Věřícím bych pak doporučil i společnou modlitbu.

- Až karanténa a vše s tím spojené skončí, kam byste se soukromě rád vydal jako první nebo jakou nyní zapovězenou aktivitu byste si dopřál?

V prvním momentě půjdu do katedrály k hrobu našich světců, abych poděkoval. Rovněž se vydám do Staré Boleslavi, abych uskutečnil prosebnou modlitbu za naši zemi u Palladia země české, kterou jsem měl před uvalením karantény v plánu. A pak bych si to měl jít vyřídit na Blaník se spícími rytíři, protože mám dojem, že trošičku zaspali.

+ Dominik Duka

Rozhovor proběhl eletronicky, ptal se Martin Brabec.