Pane kardinále, jaké máte vzpomínky na studentská léta? Můžete to porovnat s dneškem?
Já nesmím závidět, ale ty možnosti studia, které jsou dnes, o těch se nám ani nesnilo. Knihovny a tak dále, to vše bylo velmi limitované, dnes mají studenti počítače, encyklopedie, možnosti cestování... Na druhou stranu jsme zase dokázali více ocenit profesory a profesorky, kteří nám mnoho dali.
Jakým způsobem se snažíte dostat mladé lidi k víře?
Jak vypadá Váš normální den? Jste denní nebo noční typ?
Můj normální pracovní den je spíše nenormální, protože musím začínat po šesté hodině a končím kolem půl jedné až druhé hodiny večer (smích). Mezitím ovšem někdy podřimuji v autě, což mi dost pomáhá.
Jaké povolání byste chtěl dělat, kdybyste nebyl knězem, které je Vám nejbližší?
To jsou všechno jen klukovské sny: pilot, námořník, hajný, lékař — ten hlavně, když jsem dlouhá léta čekal na možnost studia teologie. Ale jinak bych neměnil.
Měl jste někdy nutkání vystoupit z církve?
Neměl. Ale jednou jsem si dělal legraci, že současná církev, kterou vedu, to jsou samé přednášky, schůze, samé papíry. Z takové církve bych chtěl vystoupit. Ona ale taková není církev, to je jen ta administrativa kolem. Ale vím, že jednou při kázání jsem říkal: „Já v boha nevěřím, já vím, že je.“ A malý ministrant pak doma říkal: „Mami, představ si, náš biskup nevěří v boha.“ A někdo, kdo tam byl, pak dokonce říkal: „Kardinál chce vystoupit z církve.“
Máte nějaké zvíře? Pěstujete květiny?
Zvíře i ty květiny by byly chudáci, protože jsem stále na cestách. Miluji ale psy a koně, rád je hladím.
Koukal jsem se na fotky na internetu a na žádné z nich nejste v civilním oblečení. Dáváte si velký pozor, abyste vždy vypadal naprosto důstojně? Kdy jste měl naposledy džíny?
Džíny jsem měl naposledy někdy v osmdesátých letech — když jsem působil ilegálně, strojil jsem se jinak. Z hlediska ústrojové kázně mě samozřejmě na fotografiích najdete oblečeného jen důstojně, nicméně přesto byste mne našli například na fotkách ze Sněžky upoceného v košili. V tričku však skoro nechodím, maximálně v košili s krátkým rukávem.
Komu z lidí, kteří již nejsou mezi námi, byste chtěl nejvíc podat ruku?
Rád bych podal ruku Viktoru Fischlovi, básníku a překladateli Bible. Druhý by potom byl Ronald Reagan.
Komu z dnešních lidí byste naopak ruku nepodal?
Určitě tací lidé jsou, nebudu je jmenovat, ale společensky bych jim ji podat stejně musel, i když bych nechtěl. Je to z důvodu, že mě víra váže, abych viděl v každém člověku bližního, který je schopen být lepším, než je.
Jaké máte rád filmy? Co říkáte například na tvorbu Quentina Tarantina či jiné akční filmy?
Od pana Tarantina jsem neviděl film ani jeden. Brutalit, nepříjemných scén a hororů jsem v životě zažil dost, takže když jsou nějaké v televizi, například ve filmu Umučení Krista, tak jsou momenty, že zamhouřím oči. Z filmů dávám přednost spíše dokumentům. Jinak mám ale 2 vášně: filmy odehrávající se ve vězení — porovnávám je jako starý mukl se skutečností — a pak filmy historické z druhé světové války.
Jakou posloucháte hudbu? Máte nějaké oblíbené interprety/žánry?
Dávám přednost vážné hudbě, folkloru, a to i exotickému. Každý den si na hudbu najdu svou chvilku.
Řídíte auto? Křičel/troubil na Vás již někdo za jízdy a když Vás poznal, omlouval se?
Řidičský průkaz mám, ale léta jsem neřídil, protože bych se nerad dočetl, že kardinál naboural auto (smích). Občas na nás někdo zatroubí, a někdy nám dokonce i zamávají, když nás poznají.
Jezdíte pravidelně na dovolenou? Kde jste byl naposledy?
Naposledy jsem byl deset dní v Chorvatsku, 10 dní na ostrově Brač. Máme tam dominikánský klášter, jeho zahrada ústí přímo do moře. Jezdíme tam my, Slováci, Švýcaři a Maďaři.
Za komunismu jste byl vězněn společně s Václavem Havlem. Udržovali jste od té doby vztahy? Byl jste někdy u něho na Hrádečku na jeho pověstném guláši?
Byli jsme pravidelně v kontaktu. Byl to člověk, který mne v životě obohatil, a velmi si ho vážím.
Byl jste někdy zamilovaný?
Víte, já jsem na to tak trošku neměl čas. Jako dětskou lásku asi ano, taková ta zamilovanost ve školce, ale co se týká dospělé lásky, tak v tomto momentě jsem nikdy zamilovaný nebyl.
Někteří mladí lidé vedou velmi promiskuitní život, oproti tomu někteří zase vstupují do Společenství čistých srdcí. Kudy vede ta nejlepší cesta?
Já myslím, že ta ideální cesta je pro každého trochu jiná. Má to být taková cesta, aby byla přirozená, aby si člověk uvědomoval určité hodnoty a je pochopitelné, že během života každý z nás z určité oblasti vybočí. Nakonec by ale zase měl najít tu cestu, aby mohl jít dopředu a nebloudil.
Jaký máte názor na situaci na Střední škole zdravotnické v Praze, z níž odešly 2 žačky – muslimky – protože jim škola nepovolila nosit šátek na hlavě, podle nich náboženský symbol?
Já neschvaluji francouzský šátkový zákon, protože to není jen boj proti šátkům, ale je to boj militantního laicismu, který chce obstavit všechny symboly. Přitom se ale spletl, protože šátky na hlavě nemají s islámem nic společného, to nenajdete ani v koránu. To je určitá tradice, spíše kulturní záležitost nežli náboženská. Myslím, že škola porušila základní princip svobody.
Jaký máte názor na zákaz kouření v restauracích?
Jsem nekuřák, kouření mi nevadí. Má určité důsledky, ale máme i jiné věci, víme, že třeba alkohol také není zdravý. Já bych ale nějaký takový rigorózní zákon neprosazoval.
Na internetu jste velmi aktivní. Svůj facebookový a twitterový profil si spravujete sám? Jak si rozumíte s technologiemi?
Na počítači jsem pologramotný, proto to dělají 2 lidé za mě. Některé texty jim přímo diktuji, někdy jim řeknu jen téma. Glosy a blogy diktuji celé, statusy na Facebooku jsou třeba brané jen z některých mých projevů a oni si je upravují. Samozřejmě tam není nic, co bych nechtěl, ale konečná redigce není úplně moje práce.
Máte raději pivo nebo víno?
Když je žízeň, mám nejraději vodu. Ale skutečnou vodu, ne nějakou z PET láhví. Víno mám k lepším příležitostem, pivo zas, když je velké horko. Půllitr piva se vypít dá, půllitr vína rozhodně ne. Pamatuji si, jak mne jednou někdo vyfotil s láhví piva po svěcení ještě v hábitu a proletělo to bulvárem. Když jste v něm oblečen třeba 4 hodiny, tak jste úplně mokrý a studené pivo je nejlepší lék (smích).
Jmenujte 3 věci, co máte rád:
Výtvarné umění, hudbu a krásnou bohoslužbu.
Jmenujte 3 věci, co nemáte rád:
Rámus v podobě například techna, příliš hrubé prostředí, drůbež.
Můžete nám povědět něco o konkláve, jehož jste se zúčastnil a nepodléhá přísaze mlčení?
Cesta do konkláve připomínala nástup do borské věznice. Šofér dostal pokyn k odnesení zavazadel, na mne se obrátili vatikánští policisté se slovy „Následujte nás.“ Tak jsem je musel následovat, otevřít aktovku, odevzdat telefon... Teď jsem si říkal, že mne ještě odstrojí do naha jako na Borech... Samotná atmosféra konkláve je však specifická — velmi slavnostní. Žádné hádky tam nejsou, protože víte, že mezi vámi je papež. Pak je také zvláštní atmosféra při podávání hlasovacího lístku do urny, díváte se na Michelangelův Poslední soud a říkáte: „Dovolávám se Boha a před Kristem volím toho, o kterém jsem přesvědčen, že bude svůj úřad vykonávat dobře.“ To je mohutný zážitek. Zajímavý byl také zážitek, když se objevil papež Bergolio a my jsme ho většinou nikdo neznali. Cítili jsme, že ta atmosféra nebyla jen lidská.
Existovala podle Vás nějaká možnost, že byste papežem mohl být zvolen vy?
Skutečně jsem si byl naprosto jist, že mne nezvolí (smích).
Během mše v kapli Sv. Václava na mne jako na ateistu Jeho Eminence Duka působil jen jako řadový kněz. Spíše než jako církevní představitel mne však oslovil až později během večera jako mravní autorita a velmi vzdělaný člověk. Během rozhovoru byl naprosto uvolněný, stále se usmíval a ani chvilku nevypadal, že by ho množství mnou kladených otázek nudilo či zmáhalo.
Pro nevěřícího člověka, jako jsem já, je mše oknem do jiného světa , ale rozhovor s takto moudrým a uvědomělým člověkem, kterým Jeho Eminence Duka určitě je, bych si šel zopakovat kdykoli znovu.
