Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, v posledních dnech jsme měli možnost seznámit se s průzkumem o vnímání církve v naší zemi. Člověk by předpokládal, že po všech těch restitučních tahanicích, předvolebních billboardech a politických manévrech, které z církví dělaly organizace bažící jen po penězích a moci, bude obraz církví odpovídat téhle mediální masáži. 

Je pro mě dobrou zprávou, že církev si přes své slabosti a hříchy uchovala u řady spoluobčanů obraz sice pošramocený, ale nikoliv odpudivý. Lidé mají k víře rezervovaný, ale nikoli negativní vztah. 

Čtěte také: Dominik Duka: „Chudá“ církev? Romantická představa

Katolická církev je podle průzkumu vnímána spíše neutrálně. Pozitivně je vnímán nynější papež František, ale význam víry i církve dlouhodobě neroste. 

Zajímavá je skutečnost, že Desatero lidé znají a pro dvě třetiny z nich jsou některá přikázání aktuální a řídí se jimi. Nejběžnější modlitbu Otčenáš znají dvě pětiny populace. 

Lidé se modlí vlastními slovy. Někdy v životě tak učinilo 52 % obyvatel. Kuriózní je, že se takto modlilo i 42 % lidí, kteří o sobě tvrdí, že nejsou věřící. Víc než polovina populace chápe křesťanství jako pevnou součást evropské kultury. 

Římskokatolickou církev vnímá polovina obyvatel neutrálně. Lidé jsou přesvědčeni, že by se měla angažovat především v oblasti charity a pomoci druhým. Z dob minulých v sobě máme zakořeněné přesvědčení, že církev má zůstat pěkně za zdmi kostelů a vyjadřovat se jen k duchovním záležitostem. 

Je to mnoho zajímavých námětů a na svém blogu a při dalších příležitostech se budu k tomuto průzkumu vracet. Možná bychom však měli rozlišovat, že se jedná o průzkum, jak lidé církev vnímají, ne jaká ve skutečnosti je.