Občané České republiky se na svých cestách západní Evropou s problematikou migrace osobně setkávají. Lidé různých profesí, včetně politiků, příslušníků bezpečnostních služeb nebo vědců také hovoří se svými kolegy z jiných zemí a dostávají často odlišné informace než z našich mainstreamových medií. Výsledky průzkumů veřejného mínění signalizují určitou ostražitost významné části naší veřejnosti. A vidíme, že se i společnost Evropy, USA nebo Kanady rozděluje na dva nepřátelské tábory a na velkou část obyvatel, kteří zcela rezignují.

Domnívám se, že krátkodobá řešení, která se projevila jako neřešení, ať z Evropy roku 2015 nebo z debat v OSN, jsou většinou zkratkovitá. To pak přináší ještě větší problémy, než jaké byly na počátku. Jak totiž ukazuje zkušenost několika desetiletí v jiných kulturách a civilizačních okruzích, přijímací země nejsou schopny splnit sliby, které příchozím dávají. To není zlá vůle, ale skutečnost, že překonat určité kulturní tradice a bariéry jazykové i civilizačně technické je velmi obtížné. Zemědělská civilizace Afriky, Asie se setkává s odlišným stupněm civilizace Evropy nebo USA a dochází do jisté míry k rozčarování. Samozřejmě existují bezesporu výjimečná řemesla v Africe nebo na Předním východě, ale přiznejme si, že průmyslový a technologický potenciál severní polokoule je opravdu některým příchozím zcela cizí. Dochází pak ke konfrontaci těchto lidí s tím, že se z nich stávají na úrovni společenského žebříčku podřadní občané. A to je problematika té druhé a třetí generace, která má i vzdělání, ale přesto není v našem prostředí spokojena. 

I z úst papeže Františka zazněla slova o obnově míru a obnově státních struktur v těch zemích, odkud migranti odcházejí. Není totiž pravdou, že právo na migraci je primární. Primární je právo člověka na život, důstojný život v bezpečí. A je pravdou, že země, odkud migranti odcházejí, tuto úlohu nesplnily. Proto je zapotřebí sofistikovaná a velice důležitá pomoc těmto zemím, nejen finanční, ale také technologická i administrativní, aby se dostaly z této situace. V rámci celého světa hovoříme o 250 milionech migrantů, kteří chtějí jít do pouhých několika zemí. A odcházejí i určité elity z těchto zemí, čímž se propadají do ještě hlubší krize. Ohroženy jsou tak vodní zdroje i potravinová soběstačnost. Myslím, že je zapotřebí tyto problémy řešit globálně, ekologicky v tom nejširším slova smyslu, kdy opravdu myslíme na oikos – dům pro člověka a jeho rodinu. 

Migrace nevyřeší náš demografický problém, protože oni nepřicházejí, aby doplnili pracovní místa, která my nechceme vykonávat. Oni nepřicházejí, aby se starali o naše rodiny, poněvadž se musí starat o své rodiny. Mám tedy velké přání, aby se naši i světoví lídři věnovali rodinné politice, zdravotní péči, důchodovému systému, což jsou nejdůležitější úkoly, které souvisí právě i s migrační politikou. Nejde jen o problém přítomnosti, ale o problém rozbité sociální a politické struktury v našich zemích do budoucna.

Odpověď na anketu Literárních novin, Zamyšlení o migraci
Literární noviny, 31. července 2018