Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, ještě jednou se chci vrátit k tématu adventu, ve kterém se připravujeme na oslavu Vánoc. Říkáme si, že advent je dobou očekávání příchodu, oslavujeme první Kristův příchod na svět v Betlémě a čekáme i jeho druhý příchod ve slávě na sklonku věků. Máme žít tak, abychom jej kdykoliv mohli přivítat, abychom kdykoliv mohli předstoupit před jeho tvář.

Problém je v tom, že občas žijeme v dojmu, že tak trochu bojujeme za něj, a on tedy musí zasáhnout, že je tu od toho, aby nás podpořil a slavně zvítězil. 

Jenže Bůh nepřichází, aby vyhrál, ale aby dovršil základní záchranu člověka. Všichni jsme zváni do nebeského Jeruzaléma. Je až příznačné, že Kristus se vyhýbá řečem o pohanech a naopak hlásá, že spása je určena všem, kdo přijdou ze všech čtyř světových stran. Záchrana je nabídnuta každému člověku bez rozdílu. 

Čtěte také: Cítíte se opuštěně i uprostřed davu? ptá se Dominik Duka

Advent nás zve, abychom zamířili do Jeruzaléma, kde je bezpečí lásky. Proto jsou poutě do Jeruzaléma chápány vždy jako symbolická a eschatologická záležitost, kdy si máme tyto skutečnosti uvědomit. 

Domov je pro každého z nás kouzelné slůvko. Je to místo přátelství a lásky. Zde se naplňuje Ježíšova nová smlouva, která říká nám všem: „Vy jste moji přátelé.“ Být doma je nejhlubší touha člověka. 

Prorok Izaiáš nám ve Starém zákoně říká, že Bůh je náš otec, ale je dokonce i víc než naše matka. Advent je tak obdobím přípravy na narození nového života v Kristu.