Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, svatý Václav i po více než tisíci letech přitahuje naši pozornost. A to nejen v tom smyslu, že můžeme obdivovat monumentální pomník na Václavském náměstí nebo putovat do nejposvátnějšího prostoru katedrály svatého Víta, kde se nalézá jeho hrob a svatováclavská koruna, respektive korunovační klenoty. 

Čtěte také: Dominik Duka: Vedle svatého Václava je tu také Palladium země české

Je to obnovená tradice staroboleslavských poutí, jejichž prostřednictvím si připomínáme život a dílo svatého Václava v souvislosti s počátky našeho státu a jeho svátek nazýváme Dnem české státnosti. 

Letos můžeme otevřít knihu profesora Vaněčka, která je nejnovější studií o našem knížeti. Autor porovnává znění legend a kronik z celého okruhu o životě a díle českého knížete. Bere v úvahu archeologické výzkumy, ale i výsledky bádání exaktních věd, které nám rehabilitují paměť a úctu k této výjimečné osobnosti na počátku českých dějin. 

Legendy nebyly napsány, aby vytvářely obraz dokonalého světce a zajistily svatořečení. Za svatého byl svatý Václav „prohlášen“ slavnostním přenesením ze Staré Boleslavi na Pražský hrad. Bylo to jakési lidové hlasování a také uznání Boleslavovy viny. 

Český stát se nezrodil vraždou svatého Václava. Český stát z přítmí dávnověku vybudoval svým rozhodnutím svatý Václav, který jako ideál křesťanského panovníka začal budovat základy nového státu západní civilizace pod znamením kříže svědčícím o setkání Boha s člověkem. 

Vertikála kříže směřuje k Bohu a ukazuje smysl lidského života. Horizontála směřuje k druhému člověku v duchu prosociálního cítění, neboť člověk se rodí jako boží obraz, tedy jako bytost, která je z druhých, s druhými a pro druhé.