Chtěl bych vyjádřit při pohřbu zesnulého pana profesora, probošta mikulovské kapituly otce biskupa Stanislava Krátkého svoji vděčnost za jeho opravdový a statečný postoj v dlouhých dobách totality, za jeho věrnost, ale i odvahu. Ta byla vždy mimořádným povzbuzením jak pro kněze, tak i pro ostatní věřící, ale můžeme říci i pro širokou veřejnost. Děkuji mu i za řadu kněžských a řeholních povolání, kterými obohatil Církev v dnešní České republice. Můj osobní dík mu patří za velkorysou podporu a pomoc při překladu české verze Jeruzalémské bible. A to jak samotnému dílu, tak i jeho překladatelům manželům Františku X. a Dagmar Halasovým.

Zanechal svým kněžským životem a prací brázdu na cyrilometodějské líše. Toto jeho dílo i odkaz budou vždy výzvou a povzbuzením pro další generace. Jsem vděčný Pánu Bohu, že  jsem měl možnost otce Stanislava osobně poznat, s ním spolupracovat a být svědkem jeho neutuchající energie, dobrosrdečnosti, ale i víry v Boha a Bohu, ale také jeho bratrské důvěry vůči druhému člověku.

+ Dominik Duka OP, arcibiskup pražský