Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, chtěl bych připomenout velkou postavu evropských dějin, císaře Karla Velikého. Víme, že byl v osmém století vládcem Franské říše a že dokázal něco, co se zpočátku zdálo nemožným. Jistým způsobem obnovil Římskou říši, jejíž území od roku 476, tedy od pádu její západní části, po všech stránkách upadalo. 

Franská říše se stala rozhodující mocností západní Evropy a vytvořila protiváhu Byzantské říše na východě. Roku 800 pak v Římě papež Lev III. korunoval Karla císařem Římské říše. 

Čtěte také: Jak poznáme, že jsme našli toho pravého politika? zamýšlí se se Dominik Duka

Karel Veliký provedl reformu správy celé říše, kterou rozdělil na hrabství a marky. Sám neměl hlavní město, ale neustále cestoval. Dvůr, který jej doprovázel, se stal centrem kultury. Karolinská renesance nevzkřísila antiku, ale inspirovala se jí. Úředníci museli umět číst a psát, vznikla řada uměleckých děl a byl vytvořen románský sloh. 

V té době se nositeli kultury staly především kláštery, kde se opisovaly rukopisy, učila spisovná latina, univerzální jazyk, nebo se vytvářela velkolepá literární díla, která, jak by řekl Jan Werich, se dají číst ještě dnes. 

V našich zemích se můžeme s Karlem Velikým jako světcem seznámit v karlštejnské kapli na jednom z obrazů mistra Theodorika. Vždyť také náš císař Karel IV. vědomě na jeho odkaz navazoval a vybudoval novou svatyni v Praze na Karlově. 

Čtěte také: Dominik Duka: Jsme dědici svatého Cyrila a Metoděje

Možná se někdo podivuje, že Karel Veliký je svatý. Jenže tehdy se přece jen brala jiná měřítka i na jeho válečné výboje. Nicméně ke svatořečení ve 12. století římský papež nedal souhlas, konalo se se souhlasem vzdoropapeže, a tak tento fakt naše církev jen tolerovala, aniž by Karla Velikého zařadila na seznam světců. 

V každém případě je však velkou postavou evropských dějin, jejíž život i působení stojí za to znát.